VLADIMÍR KOBRANOV

* 4. 10. 1927 v Černošicích

PRAVÉ KŘÍDLO

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 17. 4. 2009.

Mistr světa 1949, stříbro ze ZOH 1948, mistr Evropy 1948 a 1949.

V národním týmu

29 zápasů v letech 1947 – 1949, poprvé 14. 11. 1947 v Praze v Turnaji tří národů proti Švédsku (4:1), naposledy 11. 12. 1949 ve Stockholmu v utkání proti stejnému soupeři (0:5); 18 gólů (6 ve svět. soutěži), první 26. 11. 1948 v Curychu v utkání proti Švýcarsku (6:4), poslední 24. 3. 1949 v Ostravě přátelsky proti Polsku (8:2).

V lize

177 zápasů v letech 1945 – 1950, 94 gólů; král ligových střelců 1946 (10 gólů) a 1948 (20).

Mezníky kariéry

1941 SK Černošice, 1945 I. ČLTK Praha, 1946 ligový debut, 1949 vojenská základní služba v ATK Praha, 1950 uvězněn po vykonstruovaném procesu, 1955 návrat na svobodu a Sokol Černošice, 1958 Dynamo Pardubice do roku 1964; trenér 1965 Zlín (tehdejší Gottwaldov), 1968 Zürcher SC.

Když v sezoně 1942 – 43 Jiří Tožička trénoval černošické hokejisty, okamžitě mu padl do oka obrovský talent. Patnáctiletý Vovka, syn ruských rodičů, kteří k nám přišli s vlnou emigrace po bolševickém převratu, už hrával i za první mužstvo. Tři roky poté přešel do I. ČLTK, po LTC druhého klubu v zemi, a rázem se uplatnil v prvním útoku po boku klubové hvězdy Jaroslava Drobného; hned v premiérové ligové sezoně se stal králem střelců. V národním mužstvu hovořily zprvu ve prospěch nominovaných pravých křídel bohatší zkušenosti. V sezoně 1947 – 48 však už o jeho zařazení do olympijského týmu pro Svatý Mořic nebylo pochyb. Při svém křtu na světovém ledu proti Polákům se nešťastně zranil a do turnaje už dál nezasáhl.

Naplno se prosadil až v následující sezoně: na MS 1949 ve Stockholmu vstřelil 6 branek a mnozí zahraniční novináři ho označili za nejlepší pravé křídlo turnaje. Vše nasvědčovalo tomu, že stojí na prahu zářivé dráhy.

Na podzim nastoupil vojenskou službu a v ATK vytvořil s Augustinem Bubníkem z LTC a Josefem Štockem ze Slavie útočné trio, které ve 14 ligových zápasech nastřílelo 59 gólů; sám z nich dal 19. (Útok LTC a mistrů světa ze Stockholmu Roziňák – Zábrodský – Konopásek si připsal 52 zásahů.) Těsně před nominací pro MS v Londýně se zrodilo senzační rozhodnutí, které už delší čas zrálo v hráčských debatách: nejproduktivnější útočný tandem ligy Kobranov – Bubník (spolu 45 gólů!) byl přeřazen do obrany! Cílem odvážného přesunu bylo vytvořit první pětici (oba hráči ATK s útokem Zábrodského), schopnou zasazovat rozhodující údery i nejtěžším soupeřům. Druhá taková formace v Evropě nebyla! Už desítky let před legendární pětkou sovětské sborné a CSKA Fetisov, Kasatonov – Makarov, Larionov, Krutov mohla vzniknout smrtonosná zbraň, která by se nepochybně navždy zapsala do dějin našeho i světového hokeje! Jejích možných úspěchů se však můžeme jen domýšlet… Za známých, pro oběti justičního zločinu i pro celý náš hokej tragických okolností nakonec mužstvo do Londýna neodletělo a jeho jádro bylo na základě nesmyslných obvinění odsouzeno k drakonickým trestům odnětí svobody. Roku 1955 byli sice i poslední věznění hráči na základě amnestie propuštěni na svobodu, ale v lize ještě celý další rok hrát nesměli.

On sám se s vrcholovým hokejem – který už mu přinesl tolik radosti i slávy, ale také krutý zásah do života – zprvu chtěl rozloučit navždy. „Pro hokej jsem strašně moc vytrpěl. Ublížil mi, ztratil jsem kvůli němu pět krásných mladých let svého života. Nechtěl jsem ho už ani vidět. Nechtěl jsem svou hrou bavit třeba i ty, kteří nás zavřeli a odsoudili,“ řekl později „Kobra“. Být bez hokeje však neuměl, a tak začal hrát regionální soutěž v Černošicích. Rychle se to rozkřiklo a na malé kluziště tři stanice vláčkem ze smíchovského nádraží se na světového šampiona jezdily dívat stovky věrných fanoušků. Až roku 1958 se nechal přesvědčit, aby posílil ligové Pardubice. Trenérskou dráhu zahájil o sedm let později ve Zlíně.

K trenérskému angažmá ve Švýcarsku mu svým doporučením pomohl kamarád Václav Roziňák. Když k nám v srpnu 1968 vtrhla sovětská vojska, oba společně došli k rozhodnutí nevrátit se do vlasti, která se k nim už jednou zachovala tak macešsky a ve které se brzy naplnily jejich nejhorší obavy z návratu k totalitě podobné té z padesátých let.

Trenérské činnosti v hokeji už se věnoval jen krátký čas, později se plně soustředil na práci tenisového učitele. Žil v Regensdorfu u Curychu, kde ve věku 88 let dne 25.října 2015 také umírá.