VÁCLAV PANTŮČEK

* 24. 11. 1934 v Mikulově

STŘEDNÍ ÚTOČNÍK, LEVÉ KŘÍDLO

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr Evropy 1961, účastník ZOH-MS 1956 a 1960 a dalších MS 1954, 1955, 1957, 1958 a 1961; člen Klubu hokejových střelců (267 gólů).

V národním týmu

92 utkání, poprvé 26. 12. 1953 ve Stockholmu proti Švédsku (2:3), naposledy 18. 1. 1962 v Praze proti SSSR 3:2; 48 gólů (32 ve svět. soutěžích), první 27. 12. 1953 ve Stockholmu přátelsky proti Švédsku (5:2), poslední 10. 12. 1962 opět ve Stockholmu přátelsky proti témuž soupeři (5:1).

V lize

242 utkání v letech 1952 – 1964 a 221 gólů; mistrovské tituly 1957, 1958, 1960, 1961, 1962, 1963 a 1964; král lig. střelců 1957 (27 gólů) a 1961 spolu s J. Golonkou (35).

Mezníky kariéry

1944 Královo Pole, 1955 Sparta Praha, 1956 RH / ZKL Brno (do roku 1964); trenér 1965 Královo Pole, 1968 SB Rosenheim, 1969 Celje (Jugoslávie), 1970 Ingstav Brno (bývalé Královo Pole – do roku 1975), znovu 1978, 1983 Liberec (do roku 1985).

Už je to víc než půl století… Ale kdo tenkrát v úterní večer 7. března 1961 ten gól na vlastní oči viděl, ať už přímo v ženevské hale Les Vernets nebo na televizní obrazovce, uložil si jej do zlatého fondu paměti. Konec se nezadržitelně blížil, vedli jsme 5:4, už tikaly poslední vteřiny. Gólman Činov už před chvílí opustil svou klec, aby sborná mohla hrát power play. Když unikl Vlasta Bubník a řítil se k prázdné brance, Činov vyskočil ze střídačky, vrhl se na led a srazil střelu, už už směřující do čeřenu. Americký sudí Barry měl v té chvíli odpískat technickou branku, kupodivu však pouze uložil Rusům dvouminutový trest. V té chvíli bylo i tak o výsledku prakticky rozhodnuto, i když s Rusy se nikdy neví… K vhazování po levé straně sovětské branky se postavil Václav Pantůček, v okamžiku, kdy se puk dotkl ledu prásk, Činov nestačil ani mrknout! Gól rovnou z buly zpečetil skóre prvního vítězství našich barev nad týmem SSSR v historii světových šampionátů!

Ale vraťme se ke kořenům příběhu. Cesta proti proudu času nás zavede až do kdysi proslulé a plodné královopolské líhně. I když klubové kluziště na Kadetce a později brněnský zimní stadion Za Lužánkami vyšlechtily našemu hokeji pěknou řádku vynikajících borců „made in Kénig“ (tak se v moravské metropoli odjakživa říká Královu Poli), Vašek mezi nimi rozhodně patřil k nejpozoruhodnějším. Už v dorostu se třikrát stal mistrem republiky; roku 1959 v zelenobílém klubovém dresu, a v následujících dvou letech po nedomyšlených reorganizacích, které vnesly do mládežnických soutěží pořádný zmatek, ve výběru tehdejšího Brněnského kraje.

V sezoně 1952 – 53, na jejímž prahu byl nevýslovně poctěn pozvánkou do tréninkového tábora širšího reprezentačního kádru, už pravidelně oblékal dres ligového mužstva dospělých. Po Vánocích k nám přicestovali Norové. Zahrála si proti němu i Lvíčata a brzy vedla o dva góly. Od druhé třetiny začalo pršet, led zhrbolatěl a silově hrající Seveřané zvítězili 6:4. I tak složili někteří mladíci maturitu s vyznamenáním. „V obraně se nejlépe uplatnil Tikal a z útočných řad druhá, královopolská, vedená Pantůčkem,“ napsala Práce. Vašek měl toho večera na křídlech Rudolfa Scheuera a Františka Vaňka. Rok poté už se uplatnil v první garnituře reprezentace hned v listopadových utkáních prvního zájezdu sborné SSSR do naší země. Nastoupil proti ní v Praze (4:7) i Ostravě (2:2, rozhodčí upřeli našim vítězný gól) a na Štvanici i skóroval. Nešlo však o oficiální mezistátní utkání, Rusové hráli pod hlavičkou Moskvy. V dalších zápasech národního mužstva se ustálilo složení druhé útočné formace, ve které Vaškovi hráli křídla zkušení pražští harcovníci Miroslav Roman a Jiří Sekyra. V zápasech se Švýcary na jejich ledě (2:1 a 4:3) vstřelil v prvním jeden, ve druhém dva góly. „Pantůčkova řada se vypjala k velkému a úctyhodnému výkonu,“ napsal Čs. sport a zejména chválil „dravého Pantůčka, jenž osvědčil i dobré vlastnosti střelecké.“ V březnu debutoval na mistrovství světa ve Stockholmu a připsal si první tři góly v této soutěži.

Rok poté na šampionátu v SRN hrál levé křídlo v triu Vladimíra Zábrodského s Vlastimilem Hajšmanem na pravém křídle. Šlo jim to spolu jedna radost a „Šéf“ před novou sezonou jel osobně lanařit do Brna. Pantůčkův přestup do Sparty byl v souladu s otcovým přáním, aby k maturitě na strojnické průmyslovce připojil i vysokoškolské studium. Vašek se zapsal na fakultu tělesné výchovy a sportu, ale v Praze vydržel jen sezonu. Mocně ho to táhlo zpátky do Brna – to už do Komety, která se formovala k útoku na třetí mistrovský titul. Tak se zrodila útočná řada, o které hovoří citát z klubové kroniky na sousední straně…