STANISLAV KONOPÁSEK

* 18. 4. 1923 v Hořovicích

LEVÉ KŘÍDLO

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 4. 11. 2008.

Mistr světa 1947 a 1949, držitel stříbrné medaile ze ZOH 1948, mistr Evropy 1947, 1948 a 1949.

V národním týmu

50 utkání, poprvé 2. 12. 1945 ve Stockholmu přátelsky proti Švédsku (1:5), naposledy 11. 12. 1949 opět v přátelském utkání na stejném místě a proti stejnému soupeři (0:5); 69 gólů (37 ve světových soutěžích), první 13. 11. 1946 v Praze v Turnaji tří národů proti Švýcarsku (12: 3), poslední 9. 12. 1949 ve Stockholmu v přát. střetnutí proti Švédům (5:3).

V lize

103 utkání a 92 gólů, v letech 1945 – 1950 a 1956 – 1963; mistrovské tituly 1942, 1943, 1944, 1946, 1947, 1948 a 1949.

Mezníky kariéry

1933 LTC Praha, 1940 liga, 1950 justičním zločinem uvězněn na 12 let, 1955 návrat na svobodu v amnestii a Tatra Smíchov B, 1956 Sparta Praha, 1963 trenér Motorlet Praha (I. ČLTK), 1963 GKS Katowice (Polsko), 1968 – 69 Sparta Praha B, 1972 – 73 klubové A-mužstvo (spolu s Karlem Gutem).

Malý velký muž první světovládné generace českého hokeje byl kouzelníkem hole a puku, hráčem jednoznačně ofenzivního založení. Mít „Konipasovy“ gumové ruce, vzdychala spousta jeho hokejových vrstevníků. V obranné hře moc platný nebyl, v méně významných zápasech to ostatně po něm nikdo nevyžadoval. Stalo se nepsaným pravidlem sestavy, že za ním vždy působil spolehlivý obranář, jako byl v LTC Vilibald Šťovík nebo ve Spartě František Tikal. On sám se u vlastní branky objevoval spíše sporadicky, ale jen se jeho tým zmocnil puku, najel si na přihrávku mezi obrannou modrou a červenou čáru, a když ji dostal, bleskurychle zamířil k brance soupeře. Byl jedinečný dribler, nezřídka obešel i dva tři protihráče po sobě. U branky buď přesně přihrál, nebo sám vypálil ze střední či bezprostřední vzdálenosti. Jeho parádními čísly byly blafáky. Brankové příležitosti promarňoval jen výjimečně.

Klíčem k triumfu na MS 1949 se stalo vstupní utkání ve finálové skupině s historickým prvním vítězstvím nad Kanaďany (3:2); toho památného večera si na svůj účet připsal vítězný gól. S 12 góly v celém turnaji (7 z celkových 21 ve finálové šestici) byl tehdy naším nejúspěšnějším střelcem.

Z jeho rodných Hořovic se Konopáskovi přestěhovali do Prahy právě včas, aby mohl začít bruslit na nedávno otevřeném Zimním stadionu na Štvanici. Zdokonaloval se rychle. Mezi žáky LTC doslova přes noc vytvořil mimořádně slibnou dvojici s Vladimírem Zábrodským. I když v životě velkými kamarády nebyli, rozdílné zájmy táhly každého jinam, na ledě si od prvních chvil rozuměli absolutně. Do prvního týmu LTC se sice Zábrodský i díky svým fyzickým předpokladům prosadil o něco dříve, ale bylo pouze otázkou krátkého času, kdy se po jeho levém boku znovu i v lize objeví také menší souputník. Ti dva prostě na ledě patřili k sobě a přesvědčovali o tom vždy znovu v každém dalším utkání. Vynalézavé kombinace s neustálým měněním míst uváděly hokejové odborníky i fanoušky do bezmezného nadšení.

Jejich prvním pravým křídlem mezi dospělými se stal zkušený internacionál František Pergl, později ten úkol převzal Ladislav Troják. Od Vánoc 1948 začal s Konopáskem a Zábrodským vyjíždět na led hráč stejné krevní skupiny Václav Roziňák. Rázem tu byla útočná řada, jakou náš hokej do té doby neměl. Mohli tak ve třech excelovat na řadě světových šampionátů. Jejich první společný ve Stockholmu byl však zároveň poslední – k nesmírné škodě jejich kariér i celého našeho hokeje.

Když roku 1950 národní mužstvo nesmělo odcestovat na londýnské mistrovství světa a jeho jádro bylo pozatýkáno, byli mezi odsouzenými z hanebného procesu i Konopásek a Roziňák. Po návratu na svobodu se zprvu k milovanému hokeji mohli vrátit jen v nižších soutěžích. Konopásek tehdy našel zaměstnání ve smíchovské vagónce Tatra, do které byl mezitím rozhodnutím od politického stolu převeden i hokejový oddíl LTC, hrát však směl pouze za B-mužstvo. Křídlo, které zářilo na světových šampionátech, teď střílelo góly v městském přeboru…

Jeho tehdejší mladší spoluhráči později vzpomínali, jak je díky svým zkušenostem i hráčské technice doslova vodil po ledě a nezištně jim přihrával na gólové šance.

Po roce zákaz ztratil platnost a Konopásek s Roziňákem následovali Zábrodského do Sparty. Skvělá formace byla k obrovské radosti věrných fanoušků znovu pohromadě, ale i když nejednou koncertovala jako v časech největší slávy, nic to nemohlo změnit na skutečnosti, že její křídla nenávratně ztratila pět let, která pro ně mohla být nepřetržitým řetězem sportovních úspěchů...