ROBERT LANG

* 19. 12. 1970 Teplice

STŘEDNÍ ÚTOČNÍK, LEVÉ KŘÍDLO

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 17. 12. 2015.

Držitel zlaté medaile z Turnaje století na ZOH 1998, mistr světa 1996, držitel bronzové medaile ze ZOH 1992 a 2006, třetí na MS 1992, 1997 a ve Světovém poháru 1996, účastník ZOH 1992; držitel Zlaté hokejky 2004.

V národním týmu

100 utkání v letech 1990 – 2006, poprvé 2. 11. 1990 ve Frýdku-Místku proti SSSR (2:3), naposledy 25. 2. 2006 na ZOH v Turínu proti Rusku (3:0); 22 gólů (13 ve světových soutěžích), první 19. 11. 1991 ve Frankfurtu nad Mohanem v Německém poháru proti Německu 3:4, poslední 15. 2. 1992 na ZOH v Salt Lake City proti Německu 8:2.

V lize

205 zápasů v letech 1998 – 1992, 1994-95 a 1996-97; 71 gólů.

Mezníky kariéry

1981 Litvínov, 1988 liga, 1992 Los Angeles Kings (nejprve na farmě Phoenix Roadrunners), 1994 Litvínov, 1995 Los Angeles Kings, 1996 Sparta, 1997 Los Angeles Kings, v průběhu sezony Boston Bruins a 1998 Pittsburgh Penguins, 2002 Washington Capitals, 2004 Detroit Red Wings, 2007 Chicago Blackhawks, 2009 Montreal Canadiens a Phoenix Coyotes (do roku 2010).

Který český fanoušek (až na ty nejmladší) by nad popisem „Lanýžovy“ bravurní akce nebyl okamžitě doma? Ano, šlo o první ze dvou gólů, které dal Kanaďanům ve vítězném finále vídeňského světového šampionátu v roce 1996. Steve Thomas pak dvěma góly otočil skóre, ale byl to znovu Robert, kdo vyrovnal na 2:2 a vytvořil tak potřebný základ pro náš vítězný a pak i pečetící úder v posledních sekundách velké bitvy.

Tehdy pětadvacetiletý mistr světa začal s hokejem ještě ve svém rodišti, ale v jedenácti letech už proháněl puk v nedalekém Litvínově. O tomto městě hokeji zaslíbeném nebo spíše o jeho ledové hale se říkalo, že je školou středních útočníků. Také Robertovou zásluhou – s Ivanem Hlinkou a Robertem „Albym“ Reichlem vytvořil svatou trojici nejslavnějších litvínovských centrů. Jako konstruktivní hráč s kromobyčejně obratnýma rukama, tvořivým myšlením a dokonalou přihrávkou, v jedenadvaceti letech už bronzový medailista z olympijského turnaje i ze světového šampionátu, měl Lang všechny objektivní předpoklady, aby se rychle prosadil i v NHL; první zápas v lize lig sehrál již 6. 10. 1992 proti Calgary Flames. Cestu dalšího vzestupu mu však na dlouhý čas „zarubal“ stereotyp myšlení kouče Los Angeles Kings Barry Melrose, který s tvrdošíjnosti hodnou daleko rozumnějšího záměru chtěl ideálního centra pro útočné kombinace předělat na bouráka, rozvracejícího akce soupeřů… Robert se trápil, snažil se přesvědčit vedení klubu o své pravdě – všechno marně. První gól vstřelil až 27. 1. 1994 proti New York Rangers… Na jeho postavení kupodivu nedokázal nic změnit ani vzpomínaný triumf ve Vídni a jeho lví osobní podíl na rozhodujícím vítězství. Také po transferu do Bostonu se mu nedařilo o mnoho lépe. Naštěstí brzy nato došlo k dalšímu posunu do Pittsburghu. Penguins si svou „českou legii“ velice považovali, a tak Robert konečné našel uplatnění, jaké si při svém nadání i hráčském umění zasloužil. S Martinem Strakou a Rusem Alexejem Kovaljovem si rychle porozuměl a druhý útok Tučňáků šlapal! 

Leč ještě předtím, než mohl v zámoří plně prokázat své schopnosti, došlo na převratný Turnaj století v rámci Zímních olympijských her v Naganu. V původním výběru byl náhradníkem, až týden před zahájením turnaje byl povolán místo nemocného Vladimíra Vůjtka. Na hrách vytvořil s někdejšími litvínovskými spolužáky a spoluhráči Robertem Reichlem a Martinem Ručinským naši druhou útočnou trojici, ve které se zdarem splnil úlohu bránícího levého křídla. S Jaromírem Jágrem se později sešel – dokonce v jedné formaci – i ve Washingtonu. A součinnost jim klapala jedna radost!

Roku 2004 se stal po Jaromíru Jágrovi, Dominiku Haškovi a Milanu Hejdukovi třetím Čechem z NHL, který byl doma oceněn Zlatou hokejkou. Trofej nemohl převzít osobně, zastoupila ho sestra. Na cestu do vlasti, kde ho čekala taková pocta, se velice těšil, ale překazil mu ji mu hurikán Charie, který právě řádil nad územím Spojených států.  

Na svém čtvrtém olympijském turnaji roku 2006 v Turínu nosil Robert na dresu čéčko. Osobně se mu tam však nedařilo a jako kapitána se ho ještě víc než jeho spoluhráčů dotklo nedocenění úspěchu, který nesporně je medaile z kterékoli světové soutěže. Jeho rozčarování vedlo k tomu, že se po skončení her vzdal reprezentace. 

Když roku 2010 ukončil svou hráčskou dráhu, patřilo mu sedmé místo mezi Čechy v NHL jako co do celkového počtu 789 zápasů, tak počtem 703 vstřelených gólů. V hokejovém prostředí se od té doby nepohybuje, po letech nekonečného cestování od zápasu k zápasu se plně věnuje své rodině.