PETER ŠŤASTNÝ

* 18. 9. 1956 v Bratislavě

ÚTOČNÍK

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Do Síně slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010. Za Československo mistr světa a Evropy 1976 a 1977, účastník ZOH 1980 a dalších MS 1979 a 1979; člen Síně slávy IIHF. V lize 240 utkání v letech 1973 – 1980, 143 gólů; mistrovský titul 1979.

V lize

240 utkání v letech 1973 – 1980, 143 gólů; mistrovský titul 1979.

Mezníky kariéry

Slovan Bratislava, 1973 ligový tým, 1980 Quebec Nordiques, 1990 New Jersey Devils, St. Louis Blues (do roku 1995).

Vraťme se nejprve do roku 1979.Československou ligu poprvé – a naposledy – vyhrál Slovan Bratislava. Nikdo nepochyboval, že je to dílo skvělé první pětky a z ní zejména útoku bratří Šťastných. Místo mnoha slov tu plně postačí strohé konstatování, že ze všech 215 gólů mistrovského celku ti tři sami nastříleli 104! Přitom samotná čísla nic neříkají o tom, že tato formace vždy vystavila soupeře tlaku tak drtivému, že z toho pak těžily i další řady. Ve statistikách ze sourozenců stále ještě měl vrch prvorozený Marián, se 74 body nejproduktivnější hráč ligy; v tomto hodnocení o 12 bodů předčil i nepochybně nejlepšího československého hokejistu těch let Vladimíra Martince! Třetí byl kladenský Milan Nový (57 bodů), čtvrtý Peter Šťastný (55), pátý košický Vincent Lukáč (52) a šesté místo patřilo Antonovi, nejmladšímu z rodu Šťastných (51). A mezi nejúspěšnějšími ligovými kanonýry bral obdivuhodný rodinný klan dokonce tři z prvních pěti míst. První byl Martinec (42 gólů), druhý Marián (39), třetí Nový (33), čtvrtý a pátý Peter a Anton (oba 32)! Hlavou hokejového bratrstva byl tedy zatím stále nejen svým věkem Marián. Peterův čas však už přicházel...

Ve víru nadšení nad úspěchy elitní pětice se pozapomnělo, že československá liga – byť mimořádně hodnotná – není světový šampionát. Že Slovan, ač většinu soupeřů zejména doma převálcoval, sám inkasoval 129 gólů; a to měl v brance reprezentanta Marcela Sakače. A že takové kavaleristické pojetí hokejového boje by v duelech s Rusy mohlo vést do pekel! Na mistrovství světa v Moskvě to také tak dopadlo: druhé místo nám neuteklo, ale debakly od hostitelů (zejména ten první, 1:11, ale i druhých 1:6) dlouho pálily…

V následující sezoně Slovan titul neobhájil, skončil až třetí o šestnáct bodů za vítězným Kladnem. Ani ve statistikách se bratrská trojka už tak výrazně neprosadila. V hodnocení produktivity byl nejmladší Anton čtvrtý, Peter šestý a Marián devátý. Bylo však stále zřejmější, že nejdál to dotáhne Peter, který měl všechny předpoklady, aby se brzy stal středním útočníkem světové extratřídy. Potvrdil to i na hrách pěti kruhů v Lake Placid. Jeho 7 gólů a 7 asistencí z našich překonal jen jedinou přihrávkou navíc Milan Nový. Po odchodu bratří Šťastných nastal ve Slovanu hluboký propad. Nešlo jen o to, že chyběli tři nejlepší hráči. Všeobecná deprese skončila hned sestupem z posledního místa…

Prvních deset let za oceánem byl Peter věrný Quebeku. Sedmkrát v té době překročil příslovečnou hranici stovky bodů, pětkrát se zařadil do „top ten“ nejproduktivnějších hráčů. Byl prvním kapitánem evropského původu v historii NHL a také prvním Evropanem, který v ní prolomil tisícibodovou hranici. Došlo k tomu 19. října 1989 v jeho 682. utkání. Jen tři superhvězdy potřebovaly k pokoření tisícovky menší počet zápasů. Jména hovoří za vše: Wayne Gretzky, Mike Bossy a Mario Lemieux! Fanoušci Petera šestkrát zvolili do týmu All Star. Stal se velkou mediální hvězdou, jednou z nejzářivějších legend NHL. Všechna ta sláva přímo volá po naléhavé otázce: proč se neodrazila při výběru držitelů individuálních trofejí? Roku 1981 mu udělili Calder Memorial Trophy pro nejúspěšnějšího nováčka v soutěži. Ale dál? Jako když utne!

Během patnácti sezon v NHL sehrál Peter Šťastný 977 zápasů v základní soutěži, nastřílel v nich 450 branek a docílil dalších 789 bodů; v play off to bylo 93 střetnutí, 33 gólů a 72 asistencí. Imponující účet! Vždy se hrdě hlásil ke své národnosti a pro jméno Slovenska za velkou louží a prostřednictvím globální medializace NHL v celém hokejovém světě vykonal nezměřitelně mnoho. Jako hráč prošel třemi státními reprezentacemi. Po československé a kanadské nakonec i slovenskou, které výrazně pomohl k raketovému vzestupu do světové elity. Nejednou bylo zdůrazňováno také to, že vyšel z československé hokejové školy.