PAVEL PATERA

* 6. 9. 1971 na Kladně

STŘEDNÍ ÚTOČNÍK

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 4. 11. 2008.

Držitel zlaté medaile ze ZOH 1998, mistr světa 1996, 1999, 2000 a 2001, účastník ZOH 2002 a MS 1995, 1997, 1998 a 2002.

V národním týmu

mužstvu197 utkání, poprvé 16. 4. 1994 v Augsburgu přátelsky proti Německu (0:3), naposledy 7. 9. 2003 v Pardubicích v turnaji proti Švédsku (1:2); 48 gólů (20 ve světových soutěžích), první 30. 8. 1994 v Bratislavě přátelsky proti Slovensku (7:4), poslední 5. 5. 2002 v Jönköpingu na MS proti Kanadě (5:1).

V lize

718 utkání v letech 1990 – 2008, 316 gólů; mistrovský titul 1999.

Mezníky kariéry

1978 PZ Kladno, 1990 Poldi Kladno, 1996 AIK Stockholm, 1998 Vsetín, 2000 Dallas Stars a Minnesota Wild, 2001 Kladno, 2002 Avangard Omsk, 2004 Kladno (část sezony 2005 – 06 Färjestad).

Následující příběh se nedá vyprávět tak, aby v něm vedle jeho titulního hrdiny nevystupovali ještě dva lidé. Bez nich by prostě nebyl celý. Je to příběh tří kluků, kteří se možná potkali čirou náhodou, ale možná i řízením osudu, neboť jsou věci mezi nebem a zemí…. Tak či onak z těch tří už vůbec ne náhodou vyrostla trojice mužů, kteří se rukou společnou a nerozdílnou zapsali do hokejových dějin.

Pavel Patera a Otakar Vejvoda mladší (jeho stejnojmenný táta býval na Kladně znamenitým obráncem) byli rodilí Kladeňáci a hráli vedle sebe už od žáčků. Šlo jim to báječně. Že to může jít ještě o dost lépe, zjistili, až když k nim z Kralup přibyl ten třetí – Martin Procházka. Šéfování se ujal Pavel, protože byl centr a nadto o rok starší než obě křídla. Trio začalo dávat koncerty. V dorostu a potom i v lize. Podívejme se třeba jen na první tři místa v tabulce hráčské produktivity v základní části extraligy 1994 – 95: 1. Patera, 26 gólů 49 asistencí, úhrnem 75 bodů; 2. Procházka 25 a 33 (58); 3. Vejvoda 25 a 32 (56). Že u každého z těch tří jmen je v závorce jméno klubu HC Kladno, zajisté není třeba dodávat. Té řadě se začalo říkat blue-line. Soupeřům naháněla čím dál tím větší hrůzu. Společně pak hrála i na mistrovství světa ve Stockholmu a Gävle a slavně válela zejména o rok později ve Vídni. Tam už se představila v plném lesku. V semifinálovém utkání s Američany (5:0) dal maličký Ota Vejvoda dva a jeho spoluhráči po gólu!

To už se mluvilo a psalo o řadě, srovnatelné s pardubickým triem Martinec – Novák – Šťastný, s někdejší brněnskou lajnou Bubník – Pantůček – Danda nebo se slavnou pražskou útočnou vozbou Roziňák – Zábrodský – Konopásek. Však to také byli koumáci a hračičkové stejného rodu… Někteří neutrální odborníci po Vídni srovnávali Paterovu letku i s útokem moskevského CSKA Makarov – Larionov – Krutov! Po návratu z mistrovství chtěla všechny tři Kladeňáky získat Sparta. Už si myslela, že je má jisté, když blue-line korporativně dala přednost stockholmskému AIK. Ve Švédsku způsobil jejich příchod pozdvižení, ještě umocněné, když roku 1997 excelovali i na dalším světovém šampionátu ve Finsku. Jenže čas vymezený slávě kouzelnické trojky brzy vypršel: Otu postihlo svalové onemocnění, které ho nakonec donutilo předčasně ukončit sportovní kariéru. Pod tíhou té ztráty se pak tím více semkli a sehráli zbývající dva.

Autor řádků, citovaných na sousední straně, o těch třech (a potom dvou) v té době psal dost často a zasvěceně. Stojí za to seznámit se s jeho charakteristikou Pavla Patery, opřenou – jak jinak? – o srovnání s jeho partnerem: „Zatímco Martin Procházka je v životě otevřenější, usměvavější a snad i o ždibec veselejší, v případě Pavla Patery, jednoho z kapitánů reprezentace, lze spíše hovořit o uzavřenější povaze, dokonce i o jakési plachosti, a novinář aby z něho slova páčil. Kupodivu – na ledě se však při problému dovede vztekat jako divoký kocour.“ Ano, to je přesné. Pavel opravdu na první pohled i v hokejové výstroji působil jako spořádaný studentík, který si chce pro radost trochu zasportovat, ale poněkud žasne, jak si při tom ostatní hoši počínají drsně. To byl však opravdu jen dojem, vyvolaný Pavlovou andělskou tváří. Pokud mu na chvíli podlehl některý ze soupeřů, brzy se při šalovačce u hrazení poučil o svém omylu.

Nikdo si už vůbec nedovedl představit, že by Patera a Procházka hráli každý jinde. A přece to přišlo! Martin odletěl do Kanady, aby oblékl dres týmu NHL Toronto Maple Leafs, který ho svého času draftoval. Pavel nějaký čas odolával nabídce z Dallasu. Nechtělo se mu tam, tušil, že to nebude ono. Ale když zůstal ve Stockholmu sám, jenom paběrkoval. Nakonec neodolal ani on. A jak to bylo dál? Stačí obrátit list. Příběh těch dvou pokračuje na stránkách Martina Procházky…