PAVEL KŘÍŽEK

* 31. 3. 1947 Zákupy u České Lípy

MASÉR

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 17. 12. 2015.

Masér zlatých medailistů z Turnaje století na ZOH 1998, mistrů světa z let 1972, 1976, 1977, 1985, 1996, 1999, 2000 a 2001.

V národním týmu

S národním mužstvem v letech 1973 – 2003 aktivní účastník osmi olympijských turnajů, všech světové šampionátů té éry, Kanadského poháru 1976, 1981, 1984, 1987 a 1991 a Světovéjho poháru 1996.

V lize

spoluúčast na mistrovských titulech Dukly Jihlava v letech 1967, 1968, 1969, 1970, 1971, 1972, 1974, 1982, 1983, 1984 1985 a 1991, na titulu Olomouce roku 1994, Vsetína v letech 1998 a 1999 a Sparty v letech 2000 a 1002.

Mezníky kariéry

1966 Dukla Jihlava (do roku 1992), 1968 národní mužstvo (do roku 2002), 1993 Olomouc, 1997 Vsetín, 1999 Sparta, 2005 fotbalový klub Vysočina Jihlava (kde působil ještě v době uvedení do hokejové Síně slávy).

Cesty osudu bývají často spletité a nevyzpytatelné. Jak by se byl vyvíjel život Pavla Křížka, kdyby se z rodné obce na severu Čech s rodiči ještě jako předškolák neodstěhoval do Roztok u Prahy? O řadu let později tam začal pracovat ve známé penicilince a poznal doktora Stejskala, který byl vedle svého povolání také uznávaným sportovním masérem. Ta jeho činnost probudila v mladém  spolupracovníkovi – ten v té době hrál basketbal a hokej, ale s vědomím, že se žádné hráčské slávy nedočká – takový zájem,  že ho doktor Stejskal začal zasvěcovat do tajů masérské profese. A když Pavla v praxi s úspěchem vyzkoušel u basketbalistů Sparty, o které se staral, a zjistil, že šikovného adepta čeká vojenská základní služby,  rozhodil sítě v odborné komisi pro sportovní masáž a mezi známými: nemohla by některá Dukla potřebovat maséra, který se rychle učí? Ohlásil se Stanislav Neveselý, asistent trenéra Jaroslava u armádních hokejistů v Jihlavě - a pak už to stačilo jen vypasírovat na vojenské správě.

Pokud se ale někdo bláhově domnívá, že vojna ve funkci maséra ligových hokejistů je veget a havaj, ať na ten omyl rychle zapomene. Je to dřina jako u ne hokejových, ale skutečných tankistů, věčný spěch a shon – a co se týče volného času… Darmo mluvit! Jenže Pavel Křížek už pro svou práci hořel. Jen měl zprvu nahnáno před borci, kteří měli přes své vojenské mládí v hokeji už ledacos za sebou a nejeden z nich i drobet frajeřil. První se v masérně na Horáckém zimním stadionu objevil Jaroslav Holík, původně trochu samozvaný, ale v té době už respektovaný šéf týmu. Když Pavel ukončil masáž, „Starej“ broukl cosi ve smyslu „napoprvé to nebylo zase tak zlý, mladej“ a od té doby za masérem chodil nejen on, ale postupně se začali trousit i další. Tu a tam se lze dočíst, že jediní zatvrzelci, kteří masáž odmítali z principu, byli Jan Suchý a tehdejší kapitán mužstva Ladislav Šmíd. Jinde však zase stojí psáno, že nakonec přicházel i „Souška“. S Pravdou je to vždycky tak: žádná není absolutní…

Aby Pavel Křížek neměl té práce přece jen málo, po dvou letech vojenské základní služby, když se rozhodl zůstat v Dukle natrvalo, přijal i funkci kustoda.

Ani ty nejzlatější ruce, ani nejkouzelnější emulse k masérské dokonalosti nestačí. Člověk při té práci musí umět také naslouchat. I tvrdí hokejisté občas potřebují vrbu, které se vypovídají ze svých starostí a strastí. Ani trenér nemusí vědět všechno. Ani lékař týmu. V některých záležitostech dokonce ani kamarádi. Od hodně osobních zpovědí je tu masér. Musí vědět, kdy jen mlčet a poslouchat, a kdy zas prohodit pár útěšných nebo naopak nějaký pseudoproblém ráznými slovy smést ze stolu. Musí být tak něco jako polní kaplan, vždyť ledová plocha sevřená hrazením je bitevním polem hokejových válek. Masér však má odpovědnost nejen ke svým svěřencům, ale na druhé straně i k celému týmu; musí vědět, co si nechat pro sebe, ale na co je nutné tak či onak upozornit trenéra. Chce to zkušenost a moudrost. K oběmu se Pavel Křížek s lety promasíroval. I proto se stal špičkovým borcem masérské extraligy. A na druhé straně i proto týmy, ve kterých působil, dosahovaly takových úspěchů.

Hoďte o Pavlu Křížkovi řeč s libovolně početnou řadou borců, kteří se za bezmála čtyři desetiletí jeho činnost v našem vrcholovém hokeji vystřídali na jeho masážním stole. Dovíte se, že „je to báječnej chlap“, tu zase že „obrovskej machr“, „kolík“. „klasa“. Takže pokaždé jedno a to samé: Pavel je muž na svém místě. Promluvte si o něm s lékaři všech týmů, u kterých působil. Když si to dáte všechno dohromady, budete vědět, proč je Pavel Křížek masérskou legendou, která má své místo v Síni slávy českého hokeje.