MIROSLAV KLŮC

English

* 1. 12. 1922 v Nesuchyni u Rakovníka

† 4. 12. 2012 v Praze

STŘEDNÍ ÚTOČNÍK

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 15. 12. 2011.

Účastník MS 1953 a ZOH-MS 1956.

V národním týmu

14 utkání, 8 gólů (4 ve světových soutěžích ), první 14. 1. 1951 v Helsinkách v přátelském utkání proti Finsku (2:0), poslední 3. 2. 1956 v Cortině na ZOH-MS proti Německu (9:3, skóroval dvakrát).

V lize

220 utkání v letech 1951 – 1963, 222 gólů; král ligových střelců 1952 spolu s Oldřichem Seimlem z Vítkovic (26 gólů), 1953 (32), 1955 (25) a 1956 (26).

Mezníky kariéry

1938 HC Nesuchyně, 1948 Chomutov, 1959 Litvínov; hrající kouč 1954 – 1957 Chomutov, 1959 – 1963 Litvínov, trenér 1963 Litvínov, 1964 Lausanne, 1968 Litvínov, 1971 Olimpia Ljubljana a reprezentace Jugoslávie, 1975 vyhledávání talentů pro mládežnické reprezentace (do roku 1978).



Co chybělo, aby po celou svou hokejovou dráhu zůstal věrný rybníku v Nesuchyni? Trénovat tam mohli, jen když pořádně mrzlo. Vlastně pouze v neděli; než se ve všední dny sešli z práce, padla tma… Roku 1946 se stal elévem státních drah a následně traťmistrem v Chomutově. Když tam zahájili stavbu zimního stadionu, začali se do klubu stahovat šikovní hráči zblízka i zdáli. V Nesuchyni museli mít zatraceně šikovnou partu, když odtamtud postupně odešli do Chomutova hned čtyři hráči: tři z nich byli Klůcové, opravdu s kroužkem na „ů“, i když se na něj napořád zapomínalo a zapomíná: bratři Miroslav a Josef v útoku a bratranec Blahouš na beku.

Už na přelomu 40. a 50. let „valcíři“ nejednou překvapili výhrami nad renomovanými soupeři. Když roku 1951 postoupili do ligy, přijela k premiéře Sparta – a vrátila se domů s prohrou, zmíněnou v citátu z chomutovské klubové kroniky na sousední straně. Miroslav sám nastřílel nejlepšímu ligovému gólmanovi Jiřímu Hanzlovi čtyři góly. A ještě hůř bylo Pražanům v odvetě na Štvanici; Severočeši jim zasazovali ránu za ranou až k ponižujícímu debaklu šestigólovým rozdílem! Toho večera dal „jen“ dva góly z osmi, klan Klůců dohromady čtyři.

Kdo se hned ve svém prvním ligovém ročníku stane králem ligových střelců? A kdo to dokáže v dalších čtyřech ročnících třikrát zopakovat? Ale i když si mezistátně Mirek zahrál ještě dřív než v lize, už v sezoně 1950 byl zkoušen ve Finsku a potom i v Moskvě (kupodivu ne v centru, ale v obraně), jako ligový kanonýr byl pak do národního mužstva povoláván spíše výjimečně. Tehdejší stavitelé reprezentace v něm stále viděli ,rybníkáře’ s technickými nedostatky v bruslení i práci s kotoučem. V tom měli pravdu, jak by ne, vždyť k soustavnému tréninku na umělém ledě se poprvé dostal až v sedmadvaceti letech; do té doby pro něho každá sezona znamenala v lepším případě nějakých patnáct zápasů bez tréninku. Měl však i nesporné přednosti, kterými výrazně převyšoval většinu tehdejších hráčů: kromě skálopevné vůle a ojedinělého důvtipu i mimořádnou sílu v rukou, která mu umožňovala vyhrávat osobní souboje s technicky vyzrálejšími hokejisty a vypalovat rány, proti kterým byli i prvotřídní brankáři bezmocní.

Velkých mezinárodních soutěží se zúčastnil jen dvakrát. Roku 1953 hrál na světovém šampionátu, na kterém chyběli zaoceánští hokejisté; navíc mužstvo po úmrtích sovětského diktátora Stalina a našeho totalitního prezidenta Gottwalda po sehrání čtyř zápasů ze soutěže odstoupilo. Ve druhém případě byl roku 1956 ještě spolu s dalšími dvěma hráči na poslední chvíli přeřazen z druhé garnitury reprezentace do olympijského týmu pro Cortinu. Političtí funkcionáři tehdy nekompetentně zasahovali do příprav a nominace trenéra Bouzka a dopustili se přitom řady neomluvitelných chyb. A když se mužstvu pod vlajkou s pěti kruhy nedařilo, hledali viníky všude jinde, než ve vlastních neuvážených rozhodnutích. Samotná Klůcova nominace chybou nebyla; její způsob ano. On sám nemohl v Cortině nic zachránit a nic také nepokazil. Později už nikdy žádnou příležitost nedostal.

Od roku 1954 byl v Chomutově a později i v Litvínově, který posílil při jeho vstupu do ligy, hrajícím koučem. Vedl spoluhráče dobře a dál střílel gól za gólem. Autor této knihy byl v sezoně 1959 – 60 v Litvínově (tehdy ještě pod širým nebem) přítomen ligovému duelu domácích se Spartou. Po celý večer hustě sněžilo, bílé nadělení muselo být odklízeno i v průběhu jednotlivých třetin. Pražané dokázali třikrát doslova dotlačit napadaným sněhem puk do branky Severočechů a vyhráli, ale jen o gól. Miroslav Klůc vypaloval ze závějí pumelici za pumelicí jako kdyby se nechumelilo – a dvakrát z dálky prostřelil výtečného Záhorského! Byl to vynikající, osobitý hráč. Jen ho někteří nedokázali zarovnat do žádné škatulky…



TipSport Pilsner Komerční banka Generali Česká pojišťovna Škoda Kaufland ČT Sport Impuls Hokej.cz BPA Český hokej DrWitt Sencor CCM Hlavní město Praha