MILOSLAV POKORNÝ

* 5. 10. 1926 v Praze

OBRÁNCE

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr světa 1947, stříbrná medaile ze ZOH 1948, mistr Evropy 1947 a 1948.

V národním týmu

19 utkání, poprvé 1. 12. 1946 ve Stockholmu v Turnaji tří národů proti Švédsku (2:0), naposledy 8. 2. 1948 ve Svatém Mořici na MS (v rámci ZOH, do kterých se zápasy mužstva USA nezapočítávaly) proti USA (4:3); 4 góly (všechny ve světových soutěžích), první 20. 2. 1947 v Praze na MS proti Švýcarsku (6:1), poslední 4. 2. 1948 ve Svatém Mořici na ZOH proti Rakousku (17:3).

V lize

13 zápasů v letech 1945 – 1948, 3 góly; mistrovské tituly 1947 a 1948.

Mezníky kariéry

1936 LTC Praha, 1945 SK Podolí, 1946 liga, na podzim LTC Praha, 1948 ATK Praha, za který již nenastoupil.

Patřil k zázračným dětem českého hokeje a předpovídali mu oslnivou kariéru. Bruslením výrazně vynikal už mezi žáky. Vedoucí mládeže v LTC Oldřich Zábrodský starší ho využíval jako prubířský kámen; který vyhlédnutý klouček při veřejném bruslení na Štvanici udržel alespoň chvíli krok se „Švíckem“, bystře se proplétajícím davem na bruslích, byl přijat. Žákovská přezdívka odrážela Mílovu živost a pohyblivost i jeho původ: jeho otec, obuvník a sedlář, v LTC pomáhal s opravami výstroje i s vedením žáků. Syn hrával v žactvu i v dorostu centra prvního útoku. Jako útočník debutoval také v lize, když ho LTC zapůjčil na zkušenou do SK Podolí. Stačila jedna sezona, aby byl povolán zpět do mistrovského týmu. Tehdy byl přeřazen do obrany.

Ve dvaceti letech ho vybrali do reprezentace. Už v prosinci 1946 se v ní úspěšně uvedl – první z vítězného týmu neoficiálního dorosteneckého mistrovství Čech a Moravy z roku 1944, ze kterého vyšli i další příští světoví šampioni Josef Jirka, Augustin Bubník a Miloslav Charouzd.

Byl výtečně technicky vybavený i dostatečně tvrdý, navíc univerzál k pohledání. Raději hrál nalevo, ale podle potřeby střídal pozice.

Za národní mužstvo třikrát nastoupil i v útoku: na levém křídle proti Švýcarům (6:1) a Belgičanům (24:0) na MS v Praze, na pravém v průběhu utkání s USA v únoru 1948 na Štvanici vystřídal zraněného Vladimíra Kobranova. V reprezentaci si dokonce zachytal – a v olympijském turnaji, byť pouhé dvě minuty, po které podle tehdejších pravidel – bez betonů, jen s vypůjčenou brankářskou holí a rukavicemi – zaskočil proti Britům (11:4) za vyloučeného Bohumila Modrého; dostal jeden gól.

Jeho pravé místo bylo v obraně, odkud vyrážel k útočným nájezdům. Takové pojetí hry o něco později razil Karel Gut a k dokonalosti je pak dovedl Jan Suchý. Viděno dnešníma očima je bilance Miloslava Pokorného vskutku kuriózní: v počtu utkání i vstřelených gólů dosáhl v reprezentaci víc než v lize! Tak to chodilo v časech, kdy národní mužstvo sehrálo v sezoně víc zápasů než klubové týmy v bojích o body.

Mike Buckna ho pozorně sledoval už jako žáčka a od svého návratu do naší země v něm cílevědomě připravoval žolíka pro klíčové chvíle velkých zápasů. Vše nasvědčovalo tomu, že mladý, ale už hotový hráč brzy dozraje v borce světového formátu.

Osud rozhodl jinak. Vytvoření armádního mužstva ATK v roce 1948 ho zastihlo uprostřed vojenské základní služby. Dříve, než mohl poprvé obléci nový dres, odcestoval s reprezentačním výběrem na první zájezd nové sezony. Mnoho nechybělo, aby zůstal doma, armáda zprvu nepochopitelně odmítala uvolnit své hráče z předligového soustředění. Vojenští páni se nakonec umoudřili a s výpravou do Francie a Velké Británie odcestovali i dva vojáci. Míla pak v Paříži patřil mezi čtyři účastníky zájezdu, kteří si vinou uspěchaného odletu z Prahy teprve tam mohli vyřídit vstupní víza na půdu Spojeného království. Spolu s dalšími dvěma, kteří do města nad Seinou přiletěli dodatečně, se tak měli do Londýna přesunout o den později než jádro týmu. Letadlo i s posádkou a cestujícími však beze stopy zmizelo ve vlnách Lamanšského průlivu. Na jeho palubě bylo pět mistrů světa, z toho čtyři dnešní členové Síně slávy českého hokeje…