MARIÁN ŠŤASTNÝ

* 8. 1. 1953 v Bratislavě

PRAVÉ KŘÍDLO

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Za Československo mistr světa a Evropy 1976 a 1977, držitel stříbrné medaile ze ZOH 1976, účastník ZOH 1980 a dalších MS 1975, 1978 a 1979.

V národním týmu

122 utkání, poprvé 12. 11. 1974 v Praze v Ceně Izvestijí proti Švédsku (4:2), naposledy 22. 2. 1980 v Lake Placid na ZOH proti Kanadě; 54 gólů, první 1. 12. 1974 v Turku v Ceně Izvestijí proti Finsku (6:1), poslední v uvedené derniéře (skóroval třikrát).

V lize

371 utkání a 231 gólů v letech 1970 – 1980; mistrovský titul 1979.

Mezníky kariéry

Slovan Bratislava, 1970 ligový tým, 1979 Dukla Jihlava, 1980 Slovan Bratislava, 1981 Quebec Nordiques, 1985 Toronto Maple Leafs (do roku 1986).

To byly zlé chvíle, jen si vzpomeňme: ve 21. minutě zápasu s Finy na pražském světovém šampionátu v roce 1978 jsme prohrávali už 1:4! A to jsme zkraje střetnutí dokonce vedli gólem Jaroslava Pouzara… V divácích by se krve nedořezal. Na naší střídačce vládlo ponuré ticho. Hráči se báli podívat jeden druhému do očí, třeštili oči na led, jako kdyby tam chtěli vyčarovat nějaký zázrak. Jediný Marián Šťastný neztratil hlavu. O tom, jak postupně do svých spoluhráčů vlil víru v úspěch, vypráví citát z knihy známého slovenského hokejového publicisty na sousední stránce. K protiútoku pak zavelel kapitán Ivan Hlinka, k němuž puk od Pavla Richtra dorazil přes Josefa Augustu. Obránce Milan Kajkl se v té chvíli přiřítil před finskou branku, zaclonil gólmanovi výhled – a Ivan poslal kotouč přesně do šibenice. Ještě ve druhé třetině padl kontaktní gól Vladimíra Martince. A závěrečné dějství zápasu dovedlo dalšími góly pardubické dvojice Martinec – Jiří Novák zdánlivé ztracený zápas k zaslouženému vítězství 6:4. Na váhu jistě padly čtyři góly, které voněly perníkem. Ale všichni hráči, včetně obou střelců, po utkání děkovali Mariánovi. Všichni cítili, že to bylo jeho vítězství. Nazítří při snídani mu jménem celého týmu vyjádřili uznání a vděk i oba trenéři Karel Gut a Ján Starší.

Roku 1979 Slovan Bratislava konečně naplnil dávný sen všech slovenských „fanúšikov“ a vyhrál ligu. Rozhodující slovo přitom měla famózní první pětka, kterou tvořili obránci Milan Kužela a Jozef Bukovinský a útočné trio bratří Šťastných: Marián, Peter a Anton. Už následujícího roku emigrovali centr a levé křídlo. Smlouvu s klubem NHL Quebec Nordiques měl v té chvíli podepsanou i nejstarší Marián. Zatím zůstal v Bratislavě, ale novou sezonu už nerozehrál a roku 1981 s rodinou opustil Československo. Jeho odchod byl zcela legální. Časy zpupné „normalizace“ po vpádu sovětských vojsk v srpnu 1968 už pomalu, ale jistě odcházely do nenávratna. Totalitní režim musel chtě nechtě vzít na vědomí realitu útěků hokejistů za naplněním jejich snů. Právě odchod tří bratří Šťastných zřejmě definitivně převážil misky vah ve prospěch kompromisního řešení; už roku 1981 dosáhli Ivan Hlinka s Jiřím Bublou souhlasu ke svému působení ve Vancouveru – a brzy následovali další…

Tři znamenití slovenští hokejisté byli sami o sobě pro Quebec vítanými a cennými posilami. Z působivého faktu, že jde o sourozence, klub vytěžil i nemalý mediální efekt. Samotný Marián odehrál v modrobílém dresu s liliemi čtyři sezony. V té poslední už jeho produktivita viditelně klesla, v 50 utkáních dal jen 7 gólů. Živou vodou se mu stal transfer do Toronta, kde pátou a poslední sezonou úspěšně završil své působení v lize lig. Svým celkovým účtem v NHL – 322 zápasů se 121 góly a 173 asistencemi zůstal jen o gól zpátky za svým velkým hráčským vzorem, ke kterému se vždy hlásil jako oddaný žák – Václavem Nedomanským. Počtem přihrávek ho dokonce předčil, takže celkové srovnání produktivity vyznívá 294:278 v jeho prospěch.

Karel Gut, který jako trenér národního mužstva měl Mariána Šťastného v týmu téměř po celou dobu tohoto svého působení, ho v knize 100 let českého hokej hodnotí takto: „Jako levák důrazné pravé křídlo s přímým tahem na branku a tvrdým zakončením.“ Dodejme k tomu, že to byl hokejový džentlmen – i v NHL patřil k nejkorektnějším hráčům – a také veliký srdcař. O tom ostatní svědčí i příběh z pražského světového šampionátu roku 1978.

Olympijský turnaj roku 1980 v Lake Placid nám přinesl veliké zklamání – s výjimkou zápasu s Kanaďany, ale v tom už šlo pouze o páté či šesté místo. Náš tým vyhrál 6:1 a útok bratří Šťastných k triumfu přispěl pěti góly. Marián sám byl autorem tří! Takové bylo – aniž to v té chvíli doma kdo tušil – jeho rozloučení s československým dresem.