KAREL STIBOR

* 5. 11. 1924 v Praze

STŘEDNÍ ÚTOČNÍK, LEVÉ KŘÍDLO

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr světa 1947, držitel stříbrné medaile ze ZOH 1948, mistr Evropy 1947 a 1948.

V národním týmu

23 utkání v letech 1945 – 1948, poprvé 2. 12. 1945 ve Stockholmu v přátelském utkání proti Švédsku (1:5), naposledy 19. 2. 1948 v Praze přátelsky proti Kanadě (3:3); 14 gólů (9 ve světových soutěžích), první 15. 11. 1946 v Praze v Turnaji tří národů proti Švýcarsku (11: 2, skóroval dvakrát), poslední 4. 2. 1948 ve Svatém Mořici na ZOH proti Rakousku (17:3).

V lize

24 utkání v letech 1942 – 1948 a 34 gólů; mistrovské tituly 1943, 1944, 1946, 1947 a 1948.

Mezníky kariéry

1934 LTC Praha, 1942 liga.

Postavou malý, ale velký bojovník udivoval nejen technickými a střeleckými kousky, ale i nebojácností a odolností v osobních střetech. S kamarádem Vladislavem Müllerem se naučil bruslit na libeňském Korábě a potom spolu vstoupili mezi žáky LTC. Bok po boku, Karel v centru a Vláďa na levém křídle druhého útoku, prošli i dorostem, kde s nimi z příštích mistrů světa hráli také Vladimír Zábrodský, Stanislav Konopásek a Oldřich Němec.

Na dveře šatny klubového prvního týmu zaklepal Stibor už v sezoně 1942 – 43. Nejprve se uplatnil jako střídající třetí obránce, ale brzy už vedl útočnou formaci s Ladislavem Trojákem a Viktorem Lonsmínem na křídlech. Müller dospěl do mistrovské sestavy o rok později a hned zase chodili na led spolu. Napravo je doplnil o pár let starší Josef Kus. Na dresech nesli pěkně popořádku čísla 6, 7 a 8. Křídla se předstihovala v rychlosti a malý centr udivoval nejen vtipnými kličkami a smyslem pro kombinaci, ale také tvrdostí a průbojností, kterou by v jeho malé postavě nikdo nehledal.

Oba chlapci z Libně nastoupili hned k obnovené premiéře národního mužstva po osvobození – první prosincovou neděli na umělém ledovém koberci starého olympijského stadionu z roku 1912 ve Stockholmu, kde se později ještě v letech 1949 a 1954 odehrály světové šampionáty. Nebojácný a dravý Karlík se tehdy stal miláčkem švédských fanoušků. „Plavovlasý čert“ – tak ho nazval jeden novinový referát. Také mu říkali “Čertík“ a díky pražským novinářům se ta přezdívka přenesla i do štvanického hlediště.

O Vánocích první mírové zimy LTC navázal na předválečnou tradici a vydal se na Spenglerův pohár. Letecká doprava stále vázla, ani na železnice nebylo spolehnutí, a tak se jelo autobusem, dýchavičnou rachotinou bez zpáteční rychlosti… Karel až do Davosu neodjel, hned v prvním utkání zájezdu byl v Basileji nebezpečně zraněn na oku. Populární rozhlasový reportér Colo Rigazzi, Lauferův švýcarský protějšek, se v jednom přenosu z davoského turnaje zmínil o mladém pražském útočníkovi, upoutaném na nemocniční lůžko v cizí zemi, mezi neznámými lidmi. Od té reportáže tam pošta Karlovi denně nosila hromadu dopisů a balíčků od fanynek a fanoušků ze všech kantonů země. A nedlouho nato si malý velký muž z Prahy také v anglických halách získal velikou popularitu srdnatostí, s kterou se pouštěl do soubojů s ostřílenými profesionálními harcovníky ze země javorového listu.

Když se blížil štvanický světový šampionát v roce 1947, vše směřovalo k tomu, že LTC bude mít v národním mužstvu dva kompletní útoky. Pak se znenadání ze svých tenisových cest vrátil Jaroslav Drobný, Karel mu uvolnil post v centru a posunul se na levé křídlo, které se teprve od té chvíle stalo jeho reprezentačním údělem; pro Vláďu Müllera už tím pádem v nominaci místo nezbylo. Tvůj čas přijde, řekli mu. Už nepřišel – na samém konci sezony utrpěl na zájezdu do Německa smrtelné zranění. Byl prvním českým hráčem, který svou lásku k hokeji zaplatil životem. Bohužel zdaleka ne posledním…

Kdo by se v těch smutných chvílích nadál, že o půldruhého roku později potká tragický osud šest jiných hokejových reprezentantů, mezi nimi i jeho nejlepšího kamaráda Karla Stibora, který i za něho pomohl vyhrát pražský šampionát?

V listopadové Paříži roku 1948 se Karel stal jedním ze šesti reprezentantů, kteří se o den později vydali za ostatními do Londýna. Těch šest tam však nedoletělo. Uprostřed letu ve stále houstnoucí mlze skončilo jejich letadlo v rozbouřených vlnách Lamanšského průlivu…