JIŘÍ TOŽIČKA

* 14. 11. 1901 v Praze

PRAVÉ KŘÍDLO, TRENÉR

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 4. 11. 2008.

V národním týmu

51 utkání, poprvé11. 2. 1928 ve Svatém Mořici na ZOH proti Švédsku (0:3), naposledy 14. 2. 1936 v Garmisch- -Partenkirchenu na ZOH proti Rakousku (2:1); 16 gólů (14 ve svět. a evrop. soutěžích), první 1. 2. 1931 v Krynici na MS proti Maďarsku (4:1), poslední 13. 2. 1936 v Ga-Pa na ZOH proti Švédsku.

V lize

tituly 1931, 1932, 1934 s LTC, jako trenér 1941 I. ČLTK.

Mezníky kariéry

1915 Slavia Praha, 1920 Sparta Praha, 1927 LTC Praha, 1936 trenér I. ČLTK Praha, 1943 LTC Praha, 1950 národní mužstvo (spolu s Josefem Hermanem), 1952 Sportovní škola dorostu Praha, později poradce a trenér mládeže na Kladně.

Od klukovských let byl Malečkovým kamarádem. Náskok půldruhého roku, o který přišel na svět dřív, mu v té dvojici zprvu zajišťoval vůdčí postavení, ale s přibývajícím časem se stále víc prosazovala výjimečnost jeho mladšího druha, který se posléze proměnil v jednu z největších osobností české sportovní historie.

Stalo se to v časech první světové války, když už většina dospělých sportovců odešla na frontu a mnohá hřiště zcela osiřela. Tehdy fotbaloví dorostenci Tožička a Maleček ve skladu rekvizit na pomalu dožívajícím sparťanském hřišti v místech Národního technického muzea (do prostoru dnešního stadionu klub definitivně přesídlil až roku 1917) objevili pár notně zaprášených hokejových rekvizit. Páni, takový poklad! Bruslit uměli dobře, a tak když uhodily mrazy, začali se na zamrzlé Vltavě prohánět s opravdovými hokejkami v rukou.

V první mírové zimě ještě hokej za moc nestál. Válka skončila a navrátilci ze zákopů a zajateckých táborů měli zatím vážnější starosti. Když se posléze zimní honby za pukem znovu rozjely (v mezích možností, daných věčnou bídou o led), Sparta se brzy zařadila mezi nejlepší mužstva a junioři Maleček s Tožičkou ve Spartě mezi nejšikovnější hráče. Do národního mužstva se však „Tóža“ prosadil až šest let po svém spoluhráči, protože post pravého křídla tam byl trvale obsazen nestárnoucím Josefem Šroubkem.

Roku 1927 ti dva změnili klubový dres. A ne sami; do nově ustaveného hokejového souboru do té době jen tenisového LTC s nimi přešlo téměř celé jádro týmu. Tu velkou hokejovou loupež sparťané nenechavým sousedům z letenské pláně nikdy neodpustili. Na druhé straně položila základy k budoucímu pronikavému rozvoji českého hokeje; o tom víc na stránkách věnovaných Jaromíru Cittovi.

V týmu pro Zimní olympijské hry 1928 ve Svatém Mořici se Šroubek stáhl do obrany, a tak mohl být nominován celý první útok LTC Tožička – Maleček – Hromádka. Prvně jmenovaný ještě nějaký čas alternoval s druhou formací, ale když se složení mužstva ustálilo, hráli ti tři i v reprezentaci spolu až do chvíle, kdy se „Hromada“ posunul do obrany a na levém křídle se tak uvolnilo místo pro Oldřicha Kučeru.

Po olympijském turnaji v Ga-Pa se Tožička – stejně jako Peka a Hromádka – rozloučil s národním mužstvem i s klubem, ve kterém strávil devět svých nejlepších hráčských let. Jako hrající kouč se ujal vedení mladé kamarádské party v I. ČLTK. Stačila jedna sezona a mužstvo, které do té doby nemělo velké ambice, ale za svým koučem by šlo třeba do ohně, si vybojovalo postup do ligy. Jeho největší úspěch se dostavil o tři roky později. To už „Tóža“ dirigoval nedávné spoluhráče jen z lavičky – ale tak mistrně, že do posledního utkání celého ročníku vyjeli na led stejně jako jejich soupeři z LTC bez ztráty jediného bodu. „Tak, pánové,“ řekl svým svěřencům, „vítěz bere vše!“ Trochu se tomu nevěřícně usmívali, ale do boje se vrhli jako lvi a do puntíku hráli podle trenérových not. Proti, v té době už velmi nebezpečnému Vladimírovi Zábrodskému, vyjížděl po celý zápas na led výtečný bruslař Miroslav Sláma v zcela nové roli „psa obranáře.“ V bojovném utkání, které však mělo do sebe ledacos z šachové partie, se nakonec žhavý favorit musel sklonit před nebojácným outsiderem! Teprve podruhé ve své čtrnáctileté historii podlehl domácímu soupeři… Góly v tom pozoruhodném finále, ze kterého se v následujících letech vyklubalo vždy ostře sledované ligové derby, stříleli jen obránci: František Pácalt dva, Josef Trousílek jeden.

Tožičkův tým vyhrál 2:1. A on sám toho únorového nedělního odpoledne v roce 1941 přiložil pečeť k odborníky již vnímavé skutečnosti, že je prvním skutečným českým hokejovým trenérem, vyrostlým na domácím ledě.