JIŘÍ HRDINA

* 5. 1. 1958 v Mladé Boleslavi

ÚTOČNÍK, SKAUT NHL

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr světa 1985, držitel stříbrné medaile ze ZOH 1984, účastník ZOH 1988 a dalších MS 1982, 1983, 1987 a 1990; trojnásobný vítěz Stanleyova poháru 1989, 1991 a 1992.

V národním týmu

194 utkání, poprvé 11. 12. 1981 v Táboře přátelsky proti NDR (7:0), naposledy 2. 5. 1990 v Bernu na MS proti SSSR (0:5), 56 gólů (21 ve světových soutěžích), první 18. 12. 1981 v Moskvě na Ceně Izvestijí proti SSSR (1:2), poslední 19. 4. 1990 ve Fribourgu na MS proti Norsku (9:1).

V lize

392 utkání a 134 gólů v letech 1977 – 1988.

Mezníky kariéry

1964 Mladá Boleslav, 1977 Sparta Praha, 1981 Dukla Trenčín, 1983 Sparta Praha, 1988 Calgary Flames, 1990 Pittsburgh Penguins (do roku 1993).

Do Sparty sice přišel jako venkovánek z II. ligy, ale za sebou už měl premiérový světový šampionát dvacítek v Banské Bystrici a Zvolenu. Tam byl poprvé svěřencem trenéra Pavla Wohla, s kterým se pak potkal v Praze. V Mladé Boleslavi hrál zásadně ve středu útoku. Ve Spartě z něho udělali křídlo, ale postavili ho vedle Jiřího Kochty a ten měl pak na jeho dalším růstu nemalý podíl. Po „Kochtičově“ boku vyjel na led už do své ligové premiéry ve vyprodané hale proti Vítkovicím. Rozklepaná kolena se mu rychle zklidnila, když už v 7. minutě hry vstřelil svůj první gól v nejvyšší soutěži. Na vítězství 6:4 se pak podílel i jednou asistencí. Ale opravdovou slávu si poprvé užil ve střetnutí s vojáky z Jihlavy, ve kterém se stal jediným střelcem!

Sparťanská parta ho přijala s otevřenou náručí. Na ledě si rychle zjednal respekt a mimo něj patřil k vyhlášeným pohodářům. Záliba ve sněhobílých ponožkách mu vynesla přezdívku „Fuska“. Na vojně v Trenčíně udělal zkušenost, s kterou se potkal málokterý český hráč: na konci jeho první sezony v uniformě Dukla spadla do II. ligy. Doufal, že ho v tom Jihlava nenechá a stáhne si ho na Vysočinu, ale nestalo se to. Tak v příštím soutěžním ročníku putoval po slovenském „vidieku“ a hrál proti soupeřům, kteří kdyby všechno ostatní prohráli, proti armádnímu týmu s ještě čerstvou prvoligovou visačkou se před svým publikem pokaždé chtěli vytáhnout. Jiskry pršely, v takovém Zvolenu nebo třeba Dubnici nebyla o šrámy a podlitiny nouze. Někdy to byly dost drsné šavlovačky, při kterých si rozhodčí proti domácím zpravidla moc nedovolovali – ale zkušenost to byla svým způsobem k nezaplacení. Přesto stříhal metr s nedočkavostí tak intenzivní, jakou by byl v Horácké hokejové univerzitě určitě nepociťoval.

Už když ho brali do Sparty, slíbil mu Luděk Bukač, že u něho nebude mít o příležitost nouzi, a dodržel to nejen v klubu, ale i později, když se stal trenérem národního mužstva. Roku 1982 začínal Jirka na šampionátu v Tampere a Helsinkách ve čtvrté řadě, ale o rok později v Německu už si liboval na pravém křídle formace Vladimíra Růžičky, kterou nalevo doplňoval Pavel Richter. Hráli tak spolu až do šampionátu v roce 1985; v Německu nastříleli v souhrnu pět, v Sarajevu už deseta a v Praze pak dokonce 13 gólů. Jejich nejčastějším autorem byl „Růža“, v Praze centr šestky all star, ale Jirkův sedmigólový podíl také nebyl marný; o jednu úspěšnou trefu přestřílel klubového kolegu Richtra. Nejlépe mu to sedlo v Sarajevu, kde si připsal 4 góly. Už toho roku ho draftovali z Calgary Flames. Sotva v té chvíli tušili, jak výrazně se později šestadvacetiletý Čech zapíše do dějin NHL…

V pražském souboru si posléze nejlépe zahrál v triu s Pavlem Volkem a Jiřím Doležalem, ale to už se jeho dráha v naší lize pomalu blížila ke konci. Plameny začaly jednat a bylo dohodnuto, že po zimních olympijských hrách v Calgary už se Jiří do Prahy nevrátí a zůstane ve svém příštím působišti. Podle zvyklostí NHL byl ještě i v následující sezoně považován na nováčka soutěže – tím více zahřmělo, když se na jejím konci už pyšnil prvním prstenem vítěze Stanley Cupu! Byla to nejúspěšnější sezona v historii Flames; ani on sám přes obrovskou náročnost zaoceánské ligy dosud nikdy nedosáhl takové produktivity. Pro NHL byl jako stvořený: všestranně vybavený, fyzicky zdatný útočník, kterému vyhovovala silová hra.

V následující sezoně už se tolik nedařilo klubu ani jemu, už byl málem rozhodnut vrátit se domů – když přišla nabídka na trejd do Pittsburghu, kde byl Jágr zpočátku jako prodaný. Klub si od dalšího Čecha sliboval větší pohodu pro „Džegra“. Byl to správný tah. Jirka Jaromírovi opravdu pomohl a oběma to vyneslo prsteny a jména na podstavci „Starého křapáče“ za roky 1991 a 1992! A Jirkova celková bilanci v soutěži, ve které třikrát vystoupil až na vrchol? 294 utkání (46 v play off), celkem 47 gólů a 90 asistencí.