FRANTIŠEK PÁCALT

* 20. 7. 1912 v Praze

OBRÁNCE

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr světa a Evropy 1947, účastník dalších MS 1937, 1938 a 1939.

V národním týmu

34 utkání, poprvé 11. 2. 1937 v Praze přátelsky proti Rumunsku (1:0), naposledy 21. 2. 1947 v Praze na MS proti Belgii (24:0); gól v reprezentaci nezaznamenal.

V lize

38 zápasů v letech 1936 – 1947 a 11 gólů; mistrovské tituly 1938, 1939 (LTC) a 1941 (I. ČLTK).

Mezníky kariéry

1931 HOVS Praha, 1933 LTC Praha, 1935 Rapid Praha, 1936 krátce HOVS Praha, potom LTC Praha (1937), 1939 I. ČLTK Praha (do roku 1947).

Kapitán našich prvních hokejových mistrů světa byl všestranný sportovec, jakých bylo a je málo. Volejbal hrál za mistrovský Philips a krátce po osvobození pod vysokou sítí dokonce reprezentoval. Ve fotbalu to v dresu SK Vysočany dotáhl až do divize, v těch časech druhé nejvyšší soutěže. V atletice se věnoval desetiboji; body naháněl hlavně ve vrhačských disciplínách, ale už uprostřed třicátých let minulého století skočil do dálky šest a půl metru – tehdy by to bylo stačilo i na stupně vítězů na mistrovství republiky!

Jen s hokejem by se byl málem minul… Jako každý kluk, který uměl bruslit, rád proháněl puk, ale jen tu a tam, protože skoro všechen čas na ledě mu zabíralo – krasobruslení. Posluchači stavební fakulty ČVUT bylo už devatenáct let, když za ním na zamrzlém kyjském rybníku, kde piloval své figury, přišli kamarádi z Vysokoškolského sportu, aby si s nimi „do počtu“ zahrál hokej. Toho dne mu propadl na celý život. K prvnímu opravdovému utkání proti Slavii nastoupil ještě na krasobruslařských „želízkách“, ale netrvalo dlouho, a stal se respektovaným borcem.

V sezoně 1936 – 37 byl vedením národního mužstva konečně pověřen Mike Buckna. Rozhlédl se i mimo okruh osvědčených reprezentantů – a Pácalt se stal jedním z prvních, kdo doplnili kádr. Mike si cenil jeho přehledu ve hře, přesné a perfektně načasované přihrávky, taktického myšlení i neústupnosti a důrazu, ale především charakteru. Ten se odráží i v jeho citované vzpomínce na utkání, v němž národní mužstvo roku 1940 rozdrtilo sebevědomé Němce i s posilami z „anšlusovaného“ Rakouska 5:1!

Za to, že pro LTC uvolnil brankáře Jiřího Hertla, si I. ČLTK směl v řadách mistrovského týmu vybrat odpovídající náhradu. Hrající kouč Jiří Tožička, který se z časů svého dlouholetého působení v LTC v jeho hráčském souboru dokonale vyznal, nezaváhal a sáhl po Pácaltovi. Ten do skvělé kamarádské party okamžitě zapadl, jako kdyby do ní patřil odjakživa. Životní zápas sehrál roku 1941 v utkání s LTC, které rozhodlo o mistru ligy. Jeho tým zcela nečekaně zvítězil 2:1 a on, který se mezi střelce zapisoval jen zcela výjimečně, dal při výjezdech z obrany oba góly – druhý po sólu celým kluzištěm! Ale nejen proto se po rozhodujícím klání mezi hokejovými odborníky i fanoušky říkalo, že bez „Palcáta“ by I. ČLTK mistrovské vavříny nezískal.

Když se k nám Buckna v posledních dnech roku 1946 po téměř osmileté nepřítomnosti vrátil právě včas, aby se ve finiši příprav na památný pražský šampionát znovu ujal vedení reprezentačního týmu, bylo mu okamžitě jasné, že musí především posílit defenzivu. Týden před zahájením turnaje zpevnil sestavu k poslednímu přípravnému utkání s Američany (13:1) jediným příštím mistrem světa, který v té sezoně ještě dres s lvíčkem neoblékl – čtyřiatřicetiletým Pácaltem. A také ho postavil do čela mužstva. Věděl, na koho sází.

Kapitán našich prvních mistrů světa svou roli bezezbytku plnil až do chvíle, kdy mu zranění z bezvýznamného zápasu s Belgičany (24:0) vystavilo stop pro poslední dva klíčové zápasy proti Švédům a Američanům a – jak se později ukázalo – ukončilo jeho hokejovou kariéru.
V dalších letech mu povolání stavebního inženýra, které ho často nadlouho odvádělo z Prahy, zabralo všechen čas. K hokeji se vrátil až uprostřed padesátých let jako člen a po čtyři sezony i předseda ústřední trenérské rady.