FRANTIŠEK KABERLE ml.

* 8. 11. 1973 na Kladně

OBRÁNCE

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 4. 11. 2008.

Mistr světa 1996, 1999, 2000, 2001 a 2005, vítěz Stanleyova poháru 2006, účastník ZOH 2006 a MS 1995, 2002 a 2004.

V národním týmu

185 utkání, poprvé 15. 12. 1993 v Moskvě na Ceně Izvestijí proti Norsku (6:0), naposledy 25. 2. 2006 v Turínu na ZOH proti Rusku (3:0); 17 gólů (10 ve světových soutěžích), první 20. 12. 1993 v Moskvě na Ceně Izvestijí proti USA (4:9), poslední 1. 5. 2995 ve Vídni na MS proti Švýcarsku (3:1).

V lize

216 utkání v 5 sezonách, 24 gólů.

Mezníky kariéry

1977 PZ Kladno, 1991 Poldi kladno, 1995 MoDo, 1999 Los Angeles Kings, později Atlanta Thrashers, 2005 Carolina Hurrricanes, 2010 Pardubice, 2011 Plzeň (do roku 2012).

Františka staršího, zakladatele hokejové dynastie Kaberlových, už jsme v této knize představili. Do Síně slávy českého hokej však byl uveden i jeho prvorozený a stejnojmenný syn, kterému patří tyto stránky. A mladšímu synovi Tomášovi zatím brání v dosažení té pocty skutečnost, že je stále aktivním hráčem!

Už jsme si zvykli, že kladenská líheň neustále plodí světové šampiony a hvězdy NHL. V Kaberlovic rodině se ale překonala! Co si pohrát s čísly? Žádný strach, bude to veskrze zábavné a navíc to potěší, protože výčet úspěchů otce a synů Kaberlových je současně přehlídkou úspěchů našeho hokeje. František starší, to už víme, se v 70. letech stal dvakrát mistrem světa. Jenže podobných zápisů je v pomyslné rodinné kronice ještě šest, protože pětkrát byl šampionem i František junior a když se mu to roku 2005 povedlo popáté, byl u toho už – zatím poprvé – také Tomáš. Teď obraťme list a nahlédněme do rodinného olympijského účtu. Tam najdeme jen jedinou medaili, otcovu stříbrnou z Innbrucku 1976. Ale neříká se o hrách pěti kruhů, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se? Na tomto poli je čilejší Tomáš, má dvě účasti, roku 2002 V Salt Lake City, čtyři roky poté v Turínu, zatímco František mladší jednu, o které se zmiňuje i citát na sousední stránce. To, že nebyl vybrán do týmu pro Město solného jezera, ho moc mrzelo… František starší si roku 1976 zahrál v premiérovém ročníku Canada Cupu a jména synů najdeme v zápisech z navazujícího Světového poháru – Františka s letopočtem 1996 a Tomáše osm let poté. Jediné, v čem otec nemohl jít synům příkladem, byla hra v NHL. Ne, že by se v době jeho aktivní hráčské dráhy zaoceánští agenti o něho nezajímali – jenže v té době tam od nás vedla cesta jen přes ilegální opuštění republiky. A to už byl na světě František mladší…

Zato synové jsou v Severní Americe pomalu známější než ve vlasti. Každý z nich už má svůj prsten Stanleyova poháru. František za rok 2006, kdy vybojoval trofej s týmem Carolina Hurricanes; byl u toho tehdy i další člen Síně slávy, Josef Vašíček. Tomáš se dočkal roku 2011 v dresu Boston Bruins. A Zlatá hokejka? Otec se v jejím „top ten“ neobjevil ani jednou, František mladší obsadil šestou příčku v roce 2006, Tomáš byl tehdy dokonce druhý. Nejmladší z hokejové dynastie je vůbec v anketě jako doma, v posledním desetiletí lze jeho jméno mezi deseti nejlepšími najít sedmkrát. Druhý byl i roku 2005, o tři roky později třetí.

Synů, kteří brázdí extraligový led ve stopách bruslí svých slavných otců, rok od roku valem přibývá. Znalce u pátého, šestého nebo třeba osmého piva na tom nic neudivuje. „Jo, to se to takovýmu klukovi válí, když si ho táta, světovej šampion, od malička piplá! Kličku ho naučí ještě dřív, než ten mrňous poprvé otevře slabikář…“ Nic nemá tak daleko k realitě, jako tahle mezi televizními fandy dost rozšířená představa. Abychom uvedli věc na pravou míru, poohlédli jsme se po pravděpodobnějším popisu, jak to v takových rodinách chodí – a vida, v časopisu Hokej z roku 1995 jsme objevili pár řádek o tom, jak se stal hokejistou František Kaberle mladší: „Na led ho vzal František starší již ve čtyřech letech a přihlásil ho nikoli do tehdejší Poldi, synek oblékl dres konkurenčních PZ Kladno. Odtud ostatně v posledních letech přichází do seniorského týmu nejvíc hráčů. Ale na zimní stadion doprovázela malého Frantu spíše babička s dědou nebo máma, protože otec měl svých hokejových starostí nad hlavu.“ Takhle je to i v jiných případech. Otcův příklad nepochybně táhne, geny také hrají nemalou roli – ale cestičku si mladý musí vyšlapat sám nebo s pomocí jiných členů rodiny. Aktivním hráčům nebo trenérům ponechává hokej na rodinné vztahy krutě málo času.

Mimochodem: otec František působil na pravé straně obrany, František si našel místo vlevo a Tomáš jakbysmet. Zajímavé…