STANISLAV BACÍLEK

* 13. 11. 1929 na Kladně

OBRÁNCE

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Účastník ZOH-MS 1956 a dalších MS 1953, 1954, 1955, 1957, 1958 a 1959.

V národním týmu

71 utkání, poprvé 12. 3. 1953 v Curychu na MS proti SRN (9:4), naposledy 19. 2. 1960 v Los Angeles v utkání proti USA (5:5); 12 gólů (5 ve světových soutěžích), první 12. 2. 1954 v Moskvě přátelsky proti SSSR (5:3, skóroval dvakrát), poslední 12. 11. 1959 ve Stockholmu v přátelském utkání proti Švédsku (3:11).

V lize

246 utkání v letech 1951 – 1966; 69 gólů; mistrovský titul 1959.

Mezníky kariéry

1942 SK Kročehlavy, 1950 Kladno, 1952 Křídla vlasti Olomouc, 1954 Sparta, 1955 Kladno, 1967 Unhošť, 1969 Cortina d’Ampezzo (do roku 1970); trenér 1970 Chomutov, 1971 Kolín (do roku 1974, předčasné ukončení ze zdravotních důvodů).

Odchovanec Kročehlav hrál za Kladno ligu již roku 1949 – ale fotbalovou. V hokejové debutoval spolu s kladenským mužstvem na podzim 1951. Týmu se příliš nedařilo, ale on na sebe upozornil technikou, přehledem a tvořivostí, takže když narukoval na vojnu, byl zařazen do Křídel vlasti v Olomouci. Roku 1953 už letěl na světový šampionát. Když se na podzim 1954 vracel do civilu, Kladno právě hrálo ve II. lize, takže posílil mistrovské mužstvo Sparty. S Karlem Gutem vytvořil i v klubu i v reprezentaci vynikající dvojici s jedinou vadou – ani jeden z nich nehrál tvrdě na tělo. Žertem se jim říkalo „humánní obrana“.

V Praze neměl stání. Jakmile se „Kladýnko“ vrátilo do elitní soutěže, spěchal domů. Jako nejvýraznější hráčská osobnost týmu a jeho dobrý duch významně přispěl přemýšlivému a tvořivému trenérovi Vlastimilu Sýkorovi při cílevědomém formování souboru, jehož prvními výraznými úspěchy byla dvě 5. místa v letech 1957 a 1958. Vyvrcholením následující sezony bylo mistrovství světa. Vzhledem k blízkosti Kladna k Praze byl v rámci příprav šampionátu zastřešen zimní stadion. Práce se ale protáhly, takže mužstvo muselo všechny své domácí ligové zápasy odehrát na pražské Štvanici. Očekávalo se, že tento hendikep zaplatí dočasným propadem do nižších pater tabulky, škarohlídi mluvili dokonce o nebezpečí sestupu…

Ligové pole zpočátku vedla Sparta, ale pak přišel nečekaný kladenský trhák! Fanoušky mužstva začaly do Prahy vozit zvláštní vlaky a statečnému ocelářskému mužstvu čím dál tím víc přicházelo na chuť i zmlsané štvanické publikum. Zhruba po dvou třetinách odehraných zápasů přijela brněnská Kometa s jasným předsevzetím zlikvidovat kladenský dvoubodový náskok v čele pořadí. Hned z prvního vhazování bleskurychle ujel Danda, nasadil k blafáku, v posledním zlomku vteřiny se však Bacílek rybičkou vrhl na led a vypíchl mu puk. Brno se i tak o něco později ujalo vedení, ale to bylo všechno, co mu toho večera Kladeňáci dovolili. Dál už dávali góly jen oni až k senzačnímu výsledku 9:1! A kdo jiný je mohl ještě zastavit? Do ligového cíle dojeli se čtyřbodovým náskokem! Po dlouhých letech nikým neohrožované pražské nadvlády se až roku 1951 titul odstěhoval z metropole. Až doposud patřil kromě ní ještě Českým Budějovicím, Ostravě a v posledních čtyřech letech Brnu. Teď jej poprvé získal tým z okresního města. A ještě jeden pozoruhodný zápis do bohaté historie potýkání o ligové body: poprvé soutěž vyhrál tým, který svůj domov musel vyměnit za podnájem v jiném městě! Sýkorův a Bacílkův tým.

Standa byl chlap, jak má být. Uměl pořádně vzít za práci, ale vždycky u toho byla spousta hecu a legrace. Někdy dost drsné srandy – ale nesmíme zapomínat, že to bylo na Kladně. A kterákoliv z obětí jeho žertíku by za něho šla do ohně. „Byl odedávna mým velkým idolem. Když mi bylo devět, hltal jsem rozhlasové reportáže ze šampionátu a čekal na jeho jméno. Toužil jsem se mu co nejvíc podobat,“ vyprávěl jeden z největších obránců našich hokejových dějin František Pospíšil v knize Jiřího Macků Kapitán. „Patří do generace ,rybníkářů’, ale já ho poznal už jako slavného hokejistu, velkého hráče Kladna, republiky i celého světa. Když jsem s ním hrál poprvé, byl už veterán, účastník sedmi šampionátů. Ale hokejové srdce měl pořád mladé. A pořád byl vzorem pro ostatní, každý se od něho mohl učit a každý ho respektoval. Jeho promyšlenou hru jsem sledoval takřka zbožně. Nechtěl se na ledě bít a tak své umění založil na čistém odebírání kotouče, bleskovém nápadu a přesné přihrávce. Hodně jsem se toho musel naučit. Byl to velký hráč a velký kamarád. Kapitán i přes legraci.“ Amen.