JOSEF ŠROUBEK

* 2. 12. 1891 v Praze

ÚTOČNÍK

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 4. 11. 2008.

Mistr Evropy 1911, 1922, 1925 a 1929, účastník OH-MS 1920, ZOH-MS 1924 a 1928 a dalších ME 1912, 1913, 1921, 1923 a 1927.

V národním týmu

40 utkání, poprvé 15. 2. 1911 v Berlíně na ME proti Švýcarsku, naposledy 3. 2. 1929 v Budapešti na ME proti Polsku (2:1); 18 gólů (všechny ve svět. a evrop. soutěžích), první ve výše zmíněném svém i národním premiérovém utkání proti Švýcarsku (skóroval třikrát), naposledy 28. 1. 1927 ve Vídni na ME proti Maďarsku (2 branky).

Mezníky kariéry

1903 ČSS Praha, 1911 Slavia Praha, 1913 Sparta Praha, 1920 Slavia Praha, 1921 Sparta Praha, 1923 Slavia Praha (do 1929).

„Ten Boban je obrovskej klikař,“ říkával Vlasta Burian o svém velkém kamarádovi ing. Josefu Šroubkovi. „Jednou se trefí do kisny – a těch zápisů do hokejový historie! Žádnej hokejovej gól nebyl tak slavnej!“

Šroubek jej vstřelil 30. dubna 1920 na olympijských hrách v Antverpách. Na sousední straně si lze přečíst popis akce. Král komiků dával pokaždé ten nápad k lepšímu s ohňostrojem grimas, rozmáchlých gest svých magických rukou a vodopádem slov.

Ale při vší legraci – ono na tom vlastně něco bylo… Zaprvé šlo o první gól reprezentačního týmu samostatného státu, který se poprvé představil právě v Antverpách a v předchozích zápasech s Kanaďany a Američany si ani neškrtl (nemohl, tehdy to byli soupeři jakoby z jiného světa). Zadruhé to byl toho dne gól jediný, tím pádem vítězný – a díky němu tedy šlo o první vyhrání. Zatřetí to byl první gól z české (tehdy československé) hokejky pod vlajkou s pěti kruhy a začtvrté hned také první olympijský gól medailový – protože vítězství, opřené o naši jedinou trefu v celém turnaji, vyneslo antverpský bronz. Tomu se říká efektivita! Zapáté šlo o první díl nekonečného seriálu věčného potýkání se Švédy, takže o první gól tomu vždy nevyzpytatelnému, vždy nebezpečnému soupeři… Možná si toho Burian dokázal navymýšlet ještě víc – když se rozjel, nebyl k zastavení. A to ještě nevěděl, co až do smrti netušil ani Šroubek: že to byl (alespoň dnešníma očima) také náš první gól na světovém šampionátu! Ten se sice poprvé hrál až po dalších čtyřech létech, jenže roku 1982 byla za jeho premiéru se zpětnou platností prohlášena antverpská soutěž… To všechno jednou ranou!

Muž, o kterém tu je řeč, měl pověst skvělého společníka, lva salonů, amatérské taneční hvězdy staroměstských kabaretů, Burianova zdatného partnera na zájezdových večírcích. Přitom v ČKD patřil k považovaným technikům a později úspěšně provozoval vlastní autopravnu. Fotbal válel vždy v útoku, střídavě za Spartu i Slavii, jednou i za národní mužstvo – v éře nesmrtelných borců, jakými byli Pilát, Vaník, Sedláček, Janda-Očko, Mazal, Štapl…

Především to ale podle opravdových znalců byl nejlepší český hokejista z časů, než naplno zazářila hvězda jménem Maleček. Dvanáctiletého Šroubka na legendární Vendelínce zavolali do šatny, a když uctivě zaklepal a vstoupil, řekli: „Obleč si tohle!“ Byl to červenobíle pruhovaný dres Akademického SK, pozdější České sportovní společnosti, až do zániku klubového kluziště velkého rivala obou „S“. Od toho dne pravidelně nastupoval v prvním mužstvu!

Bylo mu devatenáct let, dva měsíce a tři dny, když se v Berlíně před evropskou premiérou českého týmu poprvé postavil na levé křídlo vedle vyhlášených ostrostřelců Jarkovského a Jirkovského. Nejspíš se mu drobet klepala kolena, ale hned napoprvé nasázel Švýcarům tři góly! Mistr Evropy z roku 1911 pak až do konce dvacátých let chyběl v té soutěži jen třikrát. Roku 1913 byl nemocen; deset let poté po neúspěchu na zimních olympijských hrách (s ponižujícím debaklem 0:30 od javorových listů) bylo rozhodnuto „Evropu“ raději vypustit; a roku 1926 nedostal v zaměstnání dovolenou.

S dresem národního mužstva se rozloučil roku 1929 na kluzišti pod budapešťským hradem. Poprvé v obraně, pro kterou byly jeho dlouholeté zkušenosti cenným přínosem. Bylo mu třicet osm let, patřil k pilířům mužstva a domů si odvezl – stejně jako československá reprezentace – svůj pátý evropský primát.