JOSEF GRUSS

* 8. 7. 1874

BRANKÁŘ, FUNKCIONÁŘ

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

V národním týmu

2 zápasy, poprvé 23. 1. 1909 v Chamonix v turnaji proti Francii (1:8), naposledy o den později tamtéž proti Švýcarsku (2:8).

Mezníky kariéry

1901 Slavia Praha, 1903 rozhodčí, 1909 člen týmu, vyslaného do Chamonix za poznáním „pravého“ hokeje, 1920 předseda Československé sportovní obce, 1929 předseda Čs. olympijského výboru (do roku 1951), 1946 člen Mezinárodního olympijského výboru (do roku 1965).

Kdo byl Josef Gruss? Přijde na to, v jakých zalistujeme encyklopediích. Z hokejových letopisů víme, že jeden z prvních českých propagátorů hry. Už roku 1906 přeložil z francouzštiny kanadská pravidla, přesněji jejich evropskou interpretaci. Zatímco po pražských kluzištích svištěl s rozmachem napalovaný míček, článek 4 Grussova překladu už hovořil o hře „plochými holemi a a toušem okrouhlým z kaučuku o průměru 7 cm a 2 cm tloušťky“. Panikářské zvěsti o hranaté kostce, kterou prý se „kanada“ provozuje, měly původ v občasných zprávách, jež namísto „okrouhlého touše“ mluvily o „desce“. Rok nato „Joe“, jak mu říkali sportovci, sezval do kavárny Louvre přípravnou schůzku pro vytvoření národní hokejové organizace. Ve svatém nadšení přitom podcenil intriky pánů, kterým ze všeho nejvíc záleželo na možných funkcích a důstojenstvích. Když se později obezřelejšímu a taktičtěji postupujícímu Emilu Procházkovi přece jen podařilo dát dohromady svaz, přihlásit jej do mezinárodního ústředí a získat pozvání na turnaj v Chamonix, stal se slávista Gruss strážcem branky reprezentační sedmy. Byl v tom nejlepší? Těžko to dnes tvrdit, ještě těžší vyvrátit. Víc by k tomu řekl turnaj, jehož výnos měl usnadnit financování výpravy. Když jej znemožnila nepřízeň počasí, veřejnou sbírkou se podařilo shromáždit obnos, který však nestačil plně pokrýt ani nejskromnější výdaje nezbytných sedmi mužů; zbytek dosadili z vlastní kapsy… Bylo třeba najít hráče, který by zvládl dvojroli vedoucího zájezdu a delegáta pro mezinárodní kongres. A nejvhodnějším kandidátem z nepočetné hokejové komunity byl mladý lékař, ve srovnání se spoluhráči ale přece jen už zralý a společensky vytříbený muž s dobrou jazykovou výbavou: Josef Gruss.

V brance si tam vytrpěl své. Proti tvrdým zásahům puku byl oproti ostatním navíc vybaven pouze o málo solidnějšímu rukavicemi a šálou, kterou si omotal holeň a kotník pravé, „výkopové“ nohy… A než se stačil přizpůsobit „zákeřným“ nájezdům zpoza branky, musel kvůli zasedání kongresu přepustit svůj post náhradníkovi. Naštěstí se v pravou chvíli objevil Antonín Potůček alias Topůček z KC Ruch, který se za výpravou vydal na vlastní pěst. Josef Gruss se na kongresu bil jako lev. Díky svému šarmu i velmi dobré angličtině vybojoval pro český hokej životně důležité právo: členství na národním principu. Kdyby se prosadila zásada státního zastoupení, kterou razil zejména britský delegát, pak sbohem, české ambice na samostatný svaz a reprezentaci! Češi sice v Chamonix skončili poslední, ale zásluhou Grussova úspěchu na diplomatickém poli se napříště směli zúčastňovat šampionátů i kongresů. A tak dříve než se dočkali obnovy samostatného státu, pyšnili se už dvěma tituly hokejových mistrů Evropy; třetí jim byl nespravedlivě upřen! Po návratu domů „Joe“ ještě vystoupil v ukázkovém utkání „kanady“, ale dál už se soustředil víc na její propagaci slovem a perem.

Z všesportovních encyklopedií vyčteme, že Josef Gruss pak roku 1910 šermoval na světovém šampionátu v Bruselu, roku 1919 byl kapitánem našeho tenisového týmu na Pershingově olympiádě v Paříži, třikrát se stal lyžařským mistrem Prahy, závodil v lehké atletice (běžel i slavné Běchovice), hrál fotbal… Později se mimo jiné stal předsedou České amatérské atletické unie a šermířského svazu.

Do třetice nahlédněme do některé všeobecné encyklopedie – ale pozor, ať nám to nevyrazí dech: „Josef Gruss, český lékař, gynekolog a porodník; profesor Univerzity Karlovy v Praze (1933), přednosta a primář gynekologického oddělení nemocnice v Praze na Bulovce… Vedle řady prací z oboru publikoval práce z dějin tělovýchovného lékařství a tělovýchovy. “

Jaký div, že se český hokej má tak k světu, když u jeho porodu byl odborník takových kvalit a podnes respektovaného jména? Ale jak to, proboha, ten „Joe“ za jeden život – byť požehnaně dlouhý – všechno stihl?