JIŘÍ LÁLA

* 21. 8. 1959 v Táboře

PRAVÉ KŘÍDLO

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr světa 1985, stříbro ze ZOH 1984, účastník MS 1981, 1982, 1983 a 1986; člen Klubu hokejových střelců (386 gólů).

V národním týmu

201 utkání, poprvé 19. 4. 1980 v Göteborgu proti Kanadě (6:1), naposledy 10. 11. 1991 ve Frankfurtu nad Mohanem proti Německu (3:4); 90 gólů (34 ve svět. soutěžích), první 21. 4. 1980 v Göteborgu proti SSSR (1:2), poslední 20. 12. 1988 v Moskvě v Ceně Izvestijí proti Kanadě (4:2).

V lize

531 utkání v letech 1976 – 1989, 294 gólů; mistrovský titul 1982, král ligových střelců 1981 (40 gólů).

Mezníky kariéry

1969 Soběslav, 1976 Č. Budějovice, 1980 Dukla Jihlava, 1982 Č. Budějovice, 1989 Eintracht Frankfurt, 1991 Mannheim, 1993 utkání za Č. Budějovice v ligovém play off, 1994 Frankfurt Lions, 1996 Ayr Eagles, 1997 Selb, 2000 Regensburg (do r. 2002, od kterého pokračoval jako manažer).

Historie se umí bavit. Když roku 1959 vítkovický křídelní útočník Miroslav Vlach ještě na staré dobré Štvanici gólem do prázdné branky zlomil poslední pokus Kanaďanů o vyrovnání a stanovil tak konečný výsledek střetnutí 5:3, kdo by se byl nadál, že si Praha o šestadvacet let později prožije kouzelné déja` vu, sice v jiném prostředí (to už se šampionát potřetí hrál v holešovické hale), ale se stejně rozdanými kartami? Ale stalo se! Národní mužstvo se znovu v poslední den turnaje utkalo s javorovými listy, také tentokrát otevřelo skóre velké hokejové bitvy, také v ní ani jednou nepustilo soupeře do vedení – a při kanadské power play znovu zpečetilo výsledek protiúderem, při kterém puk skončil v prázdné kleci. Zase to bylo 5:3, opět to zařídil křídelní útočník. Jen pro změnu českobudějovický.

Jeden rozdíl v tom přece jen byl – a měl doslova a do písmene cenu zlata. O dvacet šest let dříve, než Jiří Lála vstřelil nepamětihodnější ze svých přemnohých gólů, byli Kanaďané mistry světa už předtím, než rozhodčí vhodil první buly; neztratili do té chvíle v soutěži ani jediný bod a chtěli dotáhnout vítěznou šňůru až do konce. Tým trenéra Sýkory si nečekaným vítězstvím pouze vybojoval třetí místo, které se už mnohým jevilo jako nenávratně ztracené. Roku 1985 však šlo o přímý souboj o mistrovský titul. Střelou do prázdné branky „Lola“ definitivně určil osud souboje, ve kterém šlo o všechno! Pošesté v historii, potřetí na pražském ledě se naši hokejisté stali světovými šampiony!

Ve věku, kdy mnozí jeho vrstevníci už všechno ostatní vypustili a plně se upnuli na hokej, on stále poletoval nejen mezi pukem a fotbalovým míčem, ale hrál i basketbal, tenis, zkoušel lehkou atletiku… Všechno mu šlo, všechno ho bavilo. Nakonec zůstal u hokejky. Vyslechl dost rad, aby se raději přidržel fotbalu. „ V té době jsem v něm byl dál,“ připustil později. „Přesto jsem si vybral hokej. Snad proto, že v té době českobudějovičtí hokejisté hráli v nejvyšší soutěži, kdežto fotbalisté kopali jen II. ligu.“

Jako většina jeho vrstevníků se na příští působení na velké světové scéně připravoval v reprezentačních týmech do 18 (z ME 1977 v Bremerhavenu si přivezl stříbrnou medaili) a do 20 let. Do národního mužstva ho poprvé vybrali v závěru sezony 1979 – 80 pro Švédský pohár. Po svém prvním reprezentačním gólu Rusům tehdy v Göteborgu vstřelil ještě jeden Finům (5:2). Nováček, který na svém prvním světovém šampionátu mezi dospělými nastřílí 7 gólů (a žádný spoluhráč nedokáže víc), nemusí se o místo v sestavě bát – pokud prokáže, že nešlo jen o shodu šťastných okolností. To se mu dařilo. Po imponujícím počinku na MS 1981 dal rok poté ve Finsku 6 dalších, roku 1982 v SRN dokonce 9 – od svého debutu na světové scéně stále v čele českých a slovenských kanonýrů! Až v olympijském Sarajevu držel půst, dal tam jen 1 gól. Zlí jazykové začali připomínat, že je dva roky z vojny doma; že to také u řady jiných byla doba, kdy se po odchodu z jihlavských galejí Stanislava Neveselého v civilu začali pomalu ale jistě vytrácet… Jenže Neveselý S Bukačem věděli, na koho vsadit. Na pražském šampionátu roku 1985 se jim „Lola“ za důvěru odvděčil dalšími 8 góly. A to neměl po boku svého dvorního nahrávače Vladimíra Caldra. Vlastně to byla nehoda. Zkrat. V lize nastřílel Lála 28, Caldr 19 gólů, ale v produktivitě si byli kvit, dosáhli po 41 bodech. Byli báječně sehraní… Ve vášnivých debatách o konečné sestavě pro šampionát Caldr až na poslední chvíli neprošel. Neveselý později poctivě přiznal, že v tomhle punktu trenéři národního mužstva dramatickou licitaci s oponenty nezvládli. Mrzelo je to, už kvůli poctivci Caldrovi. Mrzelo to i Jiřího Lálu, kterému později Vladimír přes spousty nastřílených gólů chyběl také v dlouholetém německém angažmá.