JAROSLAV JIŘÍK

* 10. 12. 1939 ve Vojnově Městci

LEVÉ KŘÍDLO, TRENÉR

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Držitel stříbra ze ZOH-MS 1969, účastník ZOH-MS 1960 a 1964 a MS 1958, 1959, 1963, 1965, 1966, 1967 a 1969.

V národním týmu

134 utkání, poprvé 28. 2. 1958 v Oslu na MS v utkání proti Finsku (5:1), naposledy 4. 10. 1970 v Praze proti Finsku (7:2); 83 gólů (39 ve svět. soutěžích), první v uvedeném premiérovém utkání proti Finům, poslední 25. 3. 1969 ve Stockholmu na MS proti Finsku 4:2 (skóroval dvakrát).

V lize

450 utkání v letech 1951 – 1975 a 301 gólů, mistrovské tituly 1959, 1962, 1963, 1964, 1965 a 1966, král ligových střelců 1969 (35 gólů).

Mezníky kariéry

1951 SONP Kladno, 1961 RH / ZKL / Zetor Brno, 1969 St. Louis Blues a jeho farma v Kansas City,1970 ZKL /Zetor Brno; trenér 1975 Zetor Brno, 1977 švýcarské národní mužstvo, 1980 Zetor Brno, 1982 Nitra, 1984 Plzeň (do roku 1985).

Říkali mu „Brambor“ a údajně ho tou přezdívkou obšťastnil kladenský šéf a bavič týmu Stanislav Bacílek. „Člověče, ty tu ležíš jako pytel brambor,“ řekl prý dorostenci, který už trénoval s kladenským prvním mužstvem – a už mu to zůstalo. Šťastná povaha, mezi staršími hráči byl hned jako doma. Někteří nováčci samým ostychem před ostřílenými matadory dlouhé týdny ani nešpitnou, ale to nebyl jeho případ. Jeden podnes uctívaný borec vyprávěl autorovi této knihy o svém seznámení s mladíčkem Jiříkem: „Zřejmě dostal pokyn, že mě nesmí k ničemu pustit. Jezdil se mnou na krok, div se necpal i na naši střídačku. Kopal mne, bodal, otloukal, ještě ke všemu do mne pořád hučel. Byl jsem o dobrých patnáct let starší, ale samozřejmě mi tykal: ,Že už se na to nevykašleš, dědku? Máš to zapotřebí? Sekni s tím, už na to beztak nemáš…‘ Otrávil mě dokonale, nic se mi nedařilo…“

Ale teď tu dobrou zprávu o reprezentantu Jiříkovi, ve své generaci jednom z nejlepších i nejstatečnějších: sám vydržel cokoliv. Když před soupeřovým brankářem zasekl pověstnou trojnožku, zapřel se do ledu bruslemi i čepelí hokejky, nic s ním nesvedli ani vazouni s pověstí zabijáků. Na gólmany z něho padala hrůza. Obránci ho okopávali jako brambory, ale „Brambor“ držel a neochvějně plnil své poslání. Nechal do sebe mlátit a kopat, nejednou chytil i tvrdý příklep od spoluhráče, ale dál zakrýval muži v kleci výhled a číhal na svou šanci. Když přišla, popadl ji jako dravec. Tak padala většina jeho gólů. A čísla v rámečku dokládají jeho produktivitu naprosto přesvědčivě.

Na Kladně se naučil hrát hokej (také tam hájil branku velmi úspěšného fotbalového dorostu) a zůstal mu věrný i v době svého pražského vysokoškolského studia. Ke změně klubového dresu ho přiměl až roku 1961 povolávací rozkaz do Brna. Trenér Bouzek zase jednou osvědčil svůj čich při výběru posil pro Kometu. Jardovi se nejen v mistrovském týmu, ale i v moravské metropoli zalíbilo a zapustil tam kořeny.

Na památném šampionátu roku 1969 (vy nám tanky, my vám branky) dostal během série odvetných zápasů velké šestky ruku do sádry. Tarasov si nepochybně zapsal do pověstného notesu, že Čechoslováci ke druhému vzájemnému souboji nastoupí bez Jiříka. Omyl! Po celý mač držel hůl jen v jedné ruce, ale bil se jako lev a k úžasu vyprodané haly Johanneshov i s tak těžkým hendikepem vykonal obrovský kus užitečné práce. Bylo to jeho poslední mistrovství světa. Na počátku další sezony odcestoval jako první český průzkumník do hokejového neznáma NHL, do přípravného kempu St. Louis Blues. Carl Brewer, kanadská superhvězda na MS 1967 ve Vídni, si ho dobře okoukl. V hokeji a hokejistech se ten starý profík vyznal jako málokdo jiný, ale jednomu nerozuměl, protože rozumět nemohl: Jardovu českému srdci. V té době v NHL ještě dávno nebyly evropské posily nezbytnou živou vodou. Fanoušci, ale i majitelé a akcionáři klubů hleděli na jakési hvězdy jakýchsi světových šampionátů spíše s nedůvěrou. Jardu poslali na kansaskou farmu. Že tam je hokej jedna velká bitka, vyhlášenému bojovníkovi samo o sobě tolik nevadilo, leč chyběl mu chytrý hokej, toho tam bylo vskutku pomálu. V závěru sezony ho na play off povolali do týmu, s kterým podepsal smlouvu, nabízeli angažmá i na příští sezonu, ale on řekl: „Díky, stačilo.“ Kolik z nás by dokázalo odolat nabízenému balíku dolarů? Fanoušci ho měli rádi; tedy ti, jejichž barvy hájil. Milovníci velkých slov sice dovedou výmluvně líčit, jak si váží protivníků, ale skutek většinou ,utek’. Jakmile však Jarda oblékl dres se lvem, patřil celému národu. Oběma národům – jen si vzpomeňme na Golonkovu modlitbu k „Bramboríčkovi“. Snad i tragický konec při letecké havárii k Jardovi nějak jako kdyby patřil. Také to jeho pilotování svědčilo o statečném srdci...