JAROSLAV DROBNÝ

* 12. 10. 1921 v Praze

STŘEDNÍ ÚTOČNÍK

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr světa 1947, stříbrná medaile ze ZOH 1948, mistr Evropy 1947 a 1948, účastník dalšího MS v roce 1939; člen Síně slávy IIHF.

V národním týmu

31 utkání, poprvé 9. 12. 1938 v Praze proti Švýcarsku (0:1), naposledy 8. 2. 1948 ve Svatém Mořici na MS proti USA (svět. šampionát byl současně turnajem ZOH, ale MOV nepřipustil účast Američanů v ZOH – jejich zápasy platily pouze v MS); 36 gólů (31 ve svět. soutěžích), první 3. 2. 1939 v Basileji na MS proti Jugoslávii (24:0, skóroval pětkrát), poslední 8. 2. 1948 ve Svatém Mořici v již uvedeném utkání proti USA.

V lize

39 utkání a 52 gólů v letech 1938 – 1947; mistrovský titul 1941; král ligových střelců 1942 (9 gólů) a 1943 (6).

Mezníky kariéry

1931 I. ČLTK Praha, 1949 odchod do emigrace a konec hokejové kariéry.

Vyrůstal na tenisových dvorcích I. ČLTK na pražské Štvanici, kde byl správcem jeho otec, a tak mu raketa i hokejová hůl byly souzeny. S jeho úspěchy v obou sportech se nemohl srovnávat žádný jiný jejich obojživelník. Když na počátku třicátých let minulého století vytvořili v LTC žákovské hokejové mužstvo, nemohl I. ČLTK s ohledem na rivalitu obou elitních tenisových klubů zůstat pozadu – a mezi jeho žáčky nemohl nebýt malý Jarda.

V šestnácti letech už jako respektovaný tenisový junior prošel křtem v hokejové lize a hned v následující sezoně ho Mike Buckna vybral do týmu pro světový šampionát. Hned v prvním utkání s Jugoslávií (24:0) zaznamenal ve 14. a 15. minutě čistý hattrick, k němuž přidal ještě dva góly. Buckna si pak sedmnáctiletého nováčka schoval jako tajnou zbraň pro souboj s Kanaďany. Tah mu stoprocentně vyšel: Jarda už při prvním střídání ve 2. minutě otevřel skóre! Soupeři vyrovnali až ve 43. minutě a nakonec byli rádi za těsnou výhru 2:1.

Mezinárodní izolace českého sportu za nacistické okupace nutně vedla ke stagnaci špičkového tenisu. Drobný se tedy soustředil na hokej; začal závodně hrát i jeho pozemní variantu a brzy také v ní patřil k nejlepším. Na ledě se s ním mohl rovnat jen Vladimír Zábrodský. Oč měl Vovka větší přehled a byl takticky tvořivější, o to byl Jarda důraznější v osobních soubojích a měl dravější tah na branku. LTC se po léta snažil ho získat. Nejenže by se tím ještě umocnila hokejová hegemonie klubu, ale stejné postavení by získal i tenis. Svodům vždy odolal, nechtěl způsobit otci existenční potíže.

Po osvobození vsadil na tenis. V hokejové sezoně 1945 – 46 nastoupil ve všech mezistátních zápasech, ale to už na jeho adresu pršela pozvání ze světových dvorců. Hokejisté už se smiřovali s velkou ztrátou, když si roku 1947 na turné v Indii „uhnal“ tenisový loket a vrátil se Prahy, právě když vrcholily přípravy na šampionát. S reprezentací nepočítal, nakonec však podlehl Bucknovu naléhání. Pár tréninků, přípravný zápas s Američany (13:1 s jedním jeho gólem) – a byl v nominaci. Neutuchající bojovností a čtrnácti brankami pak přispěl k našemu prvnímu triumfu; častěji skóroval pouze Zábrodský (29 branek). O rok později ve Svatém Mořici Drobný znovu alternoval s Vladimírem Bouzkem v centru druhého útoku. Také díky jeho výkonu náš tým poprvé ve světové soutěži neprohrál s Kanaďany.

V následující sezoně 1948 – 49 sice sehrál pár ligových zápasů, leč k reprezentaci už se pohnout nedal. Tenis definitivně zvítězil. Pár měsíců poté se nevrátil do vlasti z turnaje ve Švýcarsku. Jak dlouho by trvalo, než by se tenisový světoběžník dostal do neřešitelných a nebezpečných rozporů s totalitním režimem?

Když se bez prostředků octl za hranicemi, dostal nabídku, která mohla svízelnou situaci rázem vyřešit: návrh smlouvy s klubem NHL Boston Bruins! Byl prvním Evropanem, poctěným takovou konkrétní nabídkou! Její přijetí by však znamenalo dát sbohem tenisovému světu. S díky odmítl. S raketou v levičce, jejíž dělové podání nahánělo hrůzu i nejvěhlasnějším soupeřům, už jako emigrant s egyptským pasem vyhrál roku 1954 dvouhru slavného turnaje ve Wimbledonu a stanul na vrcholu světového žebříčku.

Až se zpožděním mnoha let se dožil ocenění svého přínosu našemu hokeji: roku 1998 ho anketa deníku MF Dnes vynesla na osmnácté místo mezi českými hvězdami 20. století. Z mistrů světa z roku 1947 se lépe umístili jen třetí Vladimír Zábrodský a dvanáctý Bohumil Modrý.