BEDŘICH ŠČERBAN

* 31. 5. 1964 v Jihlavě

OBRÁNCE, FUNKCIONÁŘ

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 19. 12. 2013.

Držitel Zlaté hokejky 1991; účastník ZOH 1988, 1992 a 1994 a MS 1987, 1989, 1990, 1991, 1992, 1993 a 1994.

V národním týmu

212 utkání, poprvé 28. 2. 1986 v Příbrami proti NDR (9:1), naposledy 18. 4. 1996 ve Stockholmu proti Švédsku (3:3); 10 gólů (4 ve svět. soutěžích) prvním v premiérovém utkání, poslední 10. 4. 1994 v Litvínově přátelsky proti Švédsku (5:2).

V lize

365 utkání v 9 sezonách, 38 gólů.

Mezníky kariéry

1976 Modeta Jihlava, 1983 Dukla Jihlava, 1991 Tappara Tampere, 1992 Brynäs Gävle, 1996 Dukla Jihlava, 1997 Moskito Essen, 2000 EHC Freiburg, po návratu Berounští Medvědi, Horácká Slavia Třebíč, 2007 Dukla Jihlava (do roku 2008). Později generální manažer Dukly Jihlava.

To je osud okřídlených rčení: potkáváme se s nimi tak často, že už ani nehloubáme nad jejich smyslem. Řekne se třeba, že štěstí přeje připraveným. Pokud to větičku vezmeme jako radu, abychom se připravovali na svou šanci, a když přijde, popadli ji a nepustili, nic proti ní. Žel z ní však nevyplývá, že kdo je připraven, má na to štěstíčko samozřejmý nárok. Tak to prostě nefunguje. Kdyby ano, pak by Bedřich Ščerban musel být přinejmenším jednou mistrem světa! Obránce jeho kvalit, muž s počtem jeho startů ve světových turnajích, nadto kapitán národního mužstva by si to nepochybně zasloužil. Jenomže hrál v oné příslovečné době bronzové, kdy na soustředěnou tvorbu a vylaďování reprezentačního týmu nebylo dost času ani klidu.

Začínal v Modetě, jihlavském klubu, žijícím ve stínu slavné Dukly. Když se pak objevil v lize, říkalo se mu dítě Stanislava Neveselého. „To bychom se ale museli bavit o dvou trenérech, ne o jednom,“ řekl novinářům v té souvislosti. „Až do sedmnácti let jsem v Modetě rostl jak dříví v lese. Sešli jsme se na tréninku, trochu si zajezdili, popadli puk… Až přišel Honza Hrbatý a začal nás doopravdy trénovat. Pro mne to bylo jako zjevení. Musel jsem toho spoustu dohánět, než si mne Neveselý stáhl do Dukly.“ Říkalo se, že i do reprezentace, ale pravda to nebyla; dres s lvíčkem mu první nabídli Starší s Pospíšilem. Neveselý v té době vedl Kloten k švýcarskému mistrovskému titulu.

„Motorka“, jak mu říkali spoluhráči, zrál jako dobré víno. Klidný, cílevědomý, na sportovce dost samotářský. Jeho hra stála na pilířích soustředění, přehledu, rozvahy a bystré intuice. Rok od roku se lepšil. A jak, to bylo znát i ve Zlaté hokejce. Roku 1986 se v jejích lejstrech poprvé objevilo jeho jméno – na 45. místě. Dál to bral hopem: čtrnáctý, třináctý, desátý, devátý – a roku 1991 první!

To byla poslední velká sezona Dukly. Labutí píseň… Tým kolem kapitána Bedřicha Šerbana pod taktovkou Jaroslava Holíka a Josefa Augusty stejně jako v předešlém ročníku vyhrál základní soutěž, ale tentokrát se v play off nenechal nikým zaskočit. S ohledem na rozšíření počtu kol v základní části ze 44 na 52 postoupily do závěrečných bojů o mistrovský vavřín pouze čtyři týmy a hrálo se na tři vítězná střetnutí. Dukla vyřadila v semifinále Košice 3:0 na zápasy a ve finále Litvínov 3:1. Do druhého utkání na svém ledě šli Severočeši s pevným předsevzetím, že si vynutí rozhodující pátý mač. Dukla z dění na ledě vytěžila absolutní maximum – v utkání s více méně vyrovnaným průběhem černožluté před jejich fanoušky krutě pokořila 7:0! Z 59 zápasů dlouhé šňůry odehrál kapitán 52 a vždy patřil k tahounům mužstva. Do osobních statistik si během toho vítězného tažení připsal 11 gólů a 14 asistencí. Když mu ve Žďáru nad Sázavou předali „zlatého Golonku“, řekl: „Je to obrovská pocta. Přečetl jsem si seznam dosavadních vítězů a uvědomil si, co všichni pro náš hokej znamenali. Jsem šťastný, že s nimi smím stát v jedné řadě.“ Klidný, věcný, skromný. Ještě stačil dodat, že trofej by si byl zasloužil i gólman Petr Bříza, v konečném pořadí třetí, kdyby ho o dost bodů nepřipravilo zranění…

Radost z ocenění Béďovi kalilo jen nešťastné vystoupení národního mužstva na světovém šampionátu. Z deseti zápasů prohrát šest, to by se nedávným mistrům světa stát nemělo! Jeho vina to určitě nebyla, ale nesl ten propad velmi těžce. Rok poté odešel do angažmá ve finském Tampere. Dařilo se mu tam, ale potřebovali naléhavě brankáře a získali „Česťu“ Šindela. Protože směli v týmu mít jen dva cizince a už tam působil i Jiří Kučera, domluvil se na Ščerban na přestupu do Švédska. Tam a později v Německu se stal mistrem země.

Jeho jméno není spojeno s žádným velkým historickým úspěchem českého hokeje. Přesto do Síně slávy zcela nepochybně patří.