EDUARD NOVÁK

* 27. 11. 1946 v Buštěhradě

PRAVÉ KŘÍDLO, TRENÉR

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr světa 1976 a 1977, stříbro ze ZOH 1976, mistr Evropy 1971, 1976 a 1977, účastník ZOH 1972. Člen Klubu hokejových střelců (354 gólů).

V národním týmu

113 zápasů, poprvé 2. 12. 1970 v Praze se Švédskem (4:3), naposledy 23. 4. 1978 proti USA; 48 gólů (23 ve světových soutěžích), první a poslední v uvedeném premiérovém a derniérovém utkání.

V lize

562 utkání v letech 1965 – 1981, respektive 1983, 306 gólů; mistrovské tituly 1975, 1976, 1977, 1978, 1980.

Mezníky kariéry

1962 Kladno, 1965 Dukla Košice, 1966 VTJ Písek Košice, 1967 Kladno, 1980 Zlín (Gottwaldov), 1981 Klagenfurter AC, 1982 Furukawa Denko, v závěru sezony Kladno (9 utkání ve snaze pomoci při záchraně před sestupem), 1984 Duisburger SC, trenér 1985 Kladno dorost, 1986 A-mužstvo,1989 Zlín, 1991 Kladno, 1992 Plzeň, 1996 Zlín, 1999 Kladno (do roku 2001).

Když roku 1976 kladenští oceláři podruhé za sebou a potřetí v historii vyhráli ligu, vystoupili dva hráči jejich prvního útoku na nejvyšší příčky střeleckého žebříčku. U Milana Nového to nikoho nepřekvapilo, ten už byl zářivou stálicí na kanonýrském nebi. Ale druhé místo, byť s uctivým odstupem šesti gólů, obsadilo jeho pravé křídlo. Ti dva spolu nastříleli 58 gólů a nasbírali 136 bodů do statistik produktivity.

„Edis“ Novák byl autorem 26 z úhrnu 97 gólů mistrovského celku. Úctyhodná bilance – ale překvapení? To sotva. Už rok předtím, když se po čtyřleté odmlce vrátil na světový šampionát, zanechal tam po sobě vizitku 9 góĺů. V závěrečných utkáních turnaje ani jednou nevyšel naprázdno – Švédům a Rusům dal po gólu, Američanům a Finům po dvou. Tady už se sotva dalo mluvit o shodě okolností, či dokonce o náhodě. To nepochybně platí také o celé jeho reprezentační bilanci, která po uzávěrce zahrnula dvojí účast v olympijských turnajích, čtvero záznamů v prezenčních listinách šampionátů – a dva tituly mistra světa.

Proč tu tak zeširoka rozebírat věci na první pohled zřejmé? Třeba proto, že ve skutečnosti až tak zřejmé nebyly; určitě ne každému a všem. Po celých několik let, kdy kladenský křídelní útočník oblékal dres se lvem, visely kolem toho ve vzduchu jisté pochybnosti. Někdy vyřčené naplno, jindy třeba jen v náznaku. Jejich leitmotivem bylo tvrzení, že vždycky, když o něco jde, rozklepou se mu kolena. Je tohle ještě objektivní kritika – nebo už čirá spekulace? Právě ta se těžko vyvrací… Každý člověk, který vykonává práci, jejíž výkony a výsledky jsou vystaveny veřejnému zkoumání, které vede tu k ocenění a jindy zase ke kritice (ať už zasloužené či ne), musí počítat s neustálým pohybem na pomyslné houpačce. Vavříny – nebo palec dolů? Vynesení až do nebe – nebo zatracení? V časech, kdy v lize i na mezinárodní scéně působil Eduard Novák, se už dávno nedalo mluvit o ničem jiném než o práci, zaměstnání – jak se komu líbí. Navenek byl ten účetním nebo propagačním referentem a onen zase nástrojářem nebo elektromontérem. Někteří se dokonce těmi profesemi alespoň letmo zabývali. Nic to neměnilo na holé skutečnosti, že povoláním každého z nich byl hokej – a že tedy nad kritikou své hry nemohli jen tak mávnout rukou. Vždycky se našli takoví, kterých se příliš netkla. Řeči se mluví, pivo pije, kdo si za týden vzpomene na to, co dnes stojí v novinách? Jiné to trápilo, ale dusili to v sobě. On se ze svých pocitů křivdy několikrát nahlas vyznal. Nejspíš jen ke své škodě.

Měl i hodně smůly. Už ve dvaasedmdesátém roce, kdy patřil k vážným kandidátům reprezentace na slavném pražském šampionátu, ho zastavilo zranění. V sedmdesátém osmém – znovu v Praze – vypadl z nominace až těsně před uzávěrkou. Ještě dlouho tvrdil, že jeho neúčast se tenkrát stala vážným hendikepem pro Milana Nového, který byl zvyklý mít ho po pravici; že poškodila celé mužstvo. Jen tak mávnout rukou se nad tím názorem nedalo. Tak už to ale chodí, a nejen ve sportu. Jednou jsi dole, jednou nahoře. A nemusí to být vždy tvou vinou nebo zásluhou.

Svému Kladnu nadělal spoustu radosti. A také je zle popudil, když roku 1980 odešel za trenérem Jaroslavem Volfem do Zlína. Ševci ho hned udělali kapitánem a s přispěním jeho 14 gólů se nakonec zachránili. On už v následující sezoně střílel v rakouském Klagenfurtu.

Kladenské srdce se ale nezapře. Kdy bylo v lize 1982 – 83 donedávnému lídru tabulky ouvej, vrátili se „Edis“ a „Kabelka“ z japonského angažmá právě včas, aby v ligovém finiši okamžitě naskočili do záchranných prací. Málem to vyšlo. Jenže v přímém střetu o přežití v posledním kole na kladenském ledě domácí proti všemu očekávání podlehli Kometě 2:4. Ale ztracený syn Eduard Novák se vrátil domů…