VINCENT LUKÁČ

Česky

* 4. 2. 1954 v Košicích

ÚTOČNÍK, TRENÉR

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr světa a Evropy 1977 a 1985, účastník ZOH 1980 a 1984, MS 1982 a 1983. Člen Síně slávy slovenského hokeje.

V národním týmu

146 utkání, poprvé 14. 11. 1973 v Berlíně s NDR (6:3), naposledy 3. 5. 1985 v Praze na MS proti Kanadě (5:3); 70 gólů (19 ve světových soutěžích), první 27. 3. 1975 v Praze v Ceně Izvestijí proti Finsku (7:5), poslední 25. 4. 1985 v Praze na MS proti Švédsku (7:2, 2 góly).

V lize

515 utkání v letech 1971 – 1985, 390 gólů; mistrovský titul 1982, král ligových střelců 1980 (43 gólů) a 1983 (49).

Mezníky kariéry

1967 VSŽ Košice, 1981 Dukla Jihlava, 1982 VSŽ Košice, 1985 Rosenheim, 1987 Wiener EV, 1988 Londýn a Glasgow, asist. trenéra, 1992 – 93 a 1994 – 95 Košice, trenér 1996 – 97 Košice; současně 1996 – 1998 asist. trenéra Golonky u reprezentace Slovenska.



Když se roku 1983 v 15. ročníku ankety o Zlatou hokejku stal jejím laureátem devětadvacetiletý pravý křídelní útočník Vincent Lukáč z Košic, osmý v historickém pořadí laureátů, druhý ze Slovenska po Peteru Šťastném, většinu televizních fanoušků to překvapilo; odborníky ale určitě ne. Tým z východoslovenské metropole stoupal po ligovém žebříčku; ještě roku 1981 byl devátý, pak osmý, teď ale už pátý. (Tažení k vrcholům pak pokračovalo, roku 1985 se zastavilo na pozici vicemistra s velice uctivým odstupem patnácti bodů za šampiony z Jihlavy, ale rok poté už se v Košicích poprvé slavil titul. Košičtí to pak v československé lize stihli ještě jednou, roku 1988.) Vinco byl nejlepší z tří bratří, kteří v týmu košických hutníků, podobně jako už před nimi bratislavské trio Šťastných, původně tvořili celou útočnou formaci. První skončil už v závěru 70. let nejstarší Imrich. Na ledě pak oběma sourozencům chyběl, ve třech jim to šlo znamenitě. Pravda je, že Vinco, světový šampion z roku 1977, se až do roku svého velkého individuálního úspěchu ve Zlaté hokejce nikterak výrazně neprosadil. Už roku 1977 byl za Milanem Novým druhý v pořadí ligových kanonýrů, roku 1980 dokonce poprvé střelecký dostih vyhrál (před Jaroslavem Pouzarem), ale do pořadí na předních pozicích Zlaté hokejky to nikterak nezasáhlo. Až roku 1982 v ní skončil sedmý; o dvě místa ho přitom přeskočil klubový kolega Igor Liba.

V sezoně 1982 – 83 to košický blesk, hrající na pravém křídle přes ruku, pořádně rozpálil! Ze 176 košických ligových gólů sám nasázel soupeřům 49! Věhlasného ostrostřelce Jiřího Lálu nechal za sebou o 12 úspěšných tref! Díky 19 asistencím vyhrál i soutěž produktivity; tam už jeho náskok před Pavlem Richtrem, který nasbíral úctyhodných 44 přihrávek, nebyl tak ohromující. Díky součinnosti s o tři roky starším a slavnějším bratrem dosáhl solidního umístění v žebříčku produktivity i Jozef Lukáč: 19 gólů a 33 asistencí mu zajistilo 9. místo. Z hráčů Košic byl tentokrát hned po bratrovi nejlepší.

Slovenským protějškem Zlaté hokejky býval „Top Tip“, odbornická anketa fotbalového a hokejového týdeníku Tip, určující nejlepšího brankáře, obránce a útočníka sezony. Výsledky byly experty vysoce ceněny. Anketa měla dva proudy. Jeden se opíral o poznatky tehdejšího ústředního trenéra Luďka Bukače z dokumentace ligových klání, ve druhém bodovaly hlasy všech prvoligových trenérů, obou koučů reprezentace a předsedy ústřední trenérské rady. První místa v obou liniích zajistila Vincentu Lukáčovi suverénní prvenství.

Na MS 1983 hrál první útok reprezentace poprvé ve složení Lukáč – Rusnák – Liba. Dárius Rusnák s šesti góly byl nejlepším střelcem mužstva, druhé místo si vystřílel Lukáč (5). V žebříčku produktivity byl ze všech našich hráčů nejvýše Liba, který sice skóroval jen dvakrát, zato si připsal 8 asistencí. V celkovém pořadí skončil osmý, Rusnák čtrnáctý, Lukáš čtyřiadvacátý; z dalších byl Vladimír Caldr třiatřicátý. Co do úspěšnosti střelby měl však Lukáč nejlepší koeficient ze všech účastníků turnaje, druhý byl Lotyš Helmus Balderis z týmu SSSR.

Když se Vinco stal hokejistou roku, zeptal se ho jeden pražský redaktor na jeho nejcennější vítězství a gól v dosavadní kariéře. „To bylo na loňském šampionátu ve Finsku,“ odpověděl. „Vyhráli jsme 3:2, dal jsem dva góly. Můj zatím nejmilejší byl druhý z nich. Vítězný – půldruhé minuty před koncem!“ A osobní pocta, která by ho potěšila nejvíc? „Stát se na některém z příštích šampionátů nejúspěšnějším střelcem a být vybrán do jeho hvězdné šestky.“

Tak tohle přání se sympatickému Vincovi nevyplnilo. Ale nakonec bral asi raději to, co mu vyšlo, i když to byly pocty pro celý tým: roku 1984 přidal do své sbírky trofejí olympijské stříbro a rok poté druhé zlato ze světového šampionátu. Po osmi letech…



Pilsner TipSport Škoda Komerční banka Kaufland Sencor Generali Česká pojišťovna CCM DrWitt Sport ČT Impuls BPA Český hokej Hlavní město Praha