OLDŘICH KUČERA

English

* 1. 7. 1914 v Praze

† 2. 1. 1964 v Austrálii

LEVÉ KŘÍDLO

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 6. 5. 2010.

Mistr Evropy 1933, účastník MS 1933, 1934, 1935, ZOH-MS 1936, dále MS 1937, 1938 a 1939.

V národním týmu

61 utkání, poprvé 18. 2. 1933 v Praze na MS proti Rumunsku (8:0), naposledy 3. 3. 1946 v Curychu přátelsky proti Švýcarsku (1:5); 36 gólů (31 ve světových soutěžích), první 9. 12. 1933 v Praze v přátelském utkání proti Rakousku (5:0), poslední v již uvedené derniéře proti Švýcarsku.

V lize

41 zápasů v letech 1937 – 1946, 55 gólů; mistrovské tituly 1937, 1938, 1939, 1940, 1942, 1943.

Mezníky kariéry

LTC Praha, 1943 I. ČLTK Praha, 1947 hrající trenér Bern.



Dnes už si sotva dovedeme představit, co znamenalo za první republiky třeba i pro Brno, druhé největší město republiky, když na jeho led zavítal LTC v čele s Malečkem. Co hráč, to reprezentant! Mimopražští fanoušci je znali jen z novinových referátů a nedokonalých snímků v ilustrovaných časopisech. Jednoho víkendu v zimě 1931 – 32 si však moravská metropole užila majstříků z LTC naživo, a hned dvakrát – v sobotu vyklepli výběr jejích českých klubů 18:0, v neděli soubor brněnských Němců „jen“ 17:0. Diváci po oba dny bouřlivě aplaudovali každou z brilantních akcí prvního útoku národního mužstva, pouze předpokládaný Hromádka se jim nějak nepozdával. Ten by přece podle rozhlasových reportáží pana redaktora Laufera měl být chlap jako sosna – a tmavovlasý… Takový opravdu byl, jenže právě plnil svou nejčestnější občanskou povinnost a špatně naladěný velitel mu neudělil volno k opuštění posádky. A to tintítko na jeho obvyklém místě? Vždyť je to nějaký dorostenec, bručeli brněnští fandové. Jinak museli uznat, že je to šikovný hokejista. I góly střílel pěkné. To se mu ostatně vždy dařilo i na fotbalových hřištích.

Tak na sebe poprvé výrazně upozornil sedmnáctiletý Oldřich Kučera z klubové juniorky. Netrvalo dlouho, „Čičerin“ (čert ví, proč mu spoluhráči přišili jako přezdívku jméno sovětského diplomata, který podepsal brestlitevský mír) zakotvil v druhém útoku prvního mužstva. Roku 1933 před premiérovým světovým šampionátem na Štvanice zaujal tu pozici i v reprezentaci a hned se stal mistrem Evropy. O dva roky později v Davosu „povýšil“ do první útočné řady namísto Hromádky, který se posunul do obrany. Bylo to hned dvakrát šťastné řešení: „Hromada“ díky svému fyzickému fondu i tvrdosti zpevnil defenzivu a Kučerova přesná střelba ještě víc zúročila Tožičkovu mravenčí práci po celém kluzišti a Malečkovy mimořádné sólové i kombinační schopnosti. Tým ČSR v Davosu nastřílel soupeřům 42 gólů, z toho elitní útočné trio 34 – a jeho nováček sám 13 gólů! Do zániku státní reprezentace v roce 1939 si na svůj střelecký účet zapsal 35 gólů. Víc do té doby dokázali v celé historii reprezentace jen Josef Maleček a Jaroslav Jirkovský – ten dokonce jen o jediný gól.

Později se Kučera v LTC přestal cítit dobře. Začali ho stavět do obrany. Vůbec si tam nevedl zle, ale spokojen s tím údělem nebyl a bez přestání poukazoval na to, že ještě v zimě 1941 – 42 byl druhým nejúspěšnějším ligovým střelcem, prvním z LTC! Nikdo jiný v té době neuměl tak tvrdě a přesně vypálit. Stavitelé mužstva ovšem měli k dispozici dvě mimořádně slibná levá křídla, Stanislava Konopáska a Viktora Lonsmína. O hře na tři útoky v té době nikdo ani nesnil. „Čičerinovo“ rozladění vyústilo po trapných tahanicích až do jeho odchodu do I. ČLTK, kde po čase našel vedle Jaroslava Drobného někdejší mušku. V první sezoně po osvobození skončil znovu druhý mezi ligovými kanonýry za klubovým kolegou Vladimírem Kobranovem. Obnovená forma teprve jedenatřicetiletého útočníka nedala spát někdejšímu spoluhráči Tožičkovi, který koučoval národní mužstvo. Kučera v březnu 1946 znovu oblékl reprezentační dres a jediným naším gólem trochu zmírnil debakl od Švýcarů. A také si vyrovnal reprezentační střelecký účet s Jirkovským.

A nemusel to být jeho poslední zápas ani gól s lvíčkem na dresu – ale v příští sezoně se nevrátil ze zájezdu do Švýcarska. V Bernu mu nabídli dvojí post hrajícího trenéra hokejistů i fotbalistů a nádavkem příjem tenisového učitele.

O pár let později přesídlil do Austrálie. Zemřel tam na selhání srdce na fotbalovém trávníku…


PARTNEŘI:

BPA CCM Coca Cola ČSLH ČT Impuls Pilsner Sencor Škoda Sport TipSport Generali Hlavní město Praha

PODĚKOVÁNÍ:

CHP Muzeum Historie Galerie Harfa CSLH IIHF Hokej.cz

Síň slávy Českého hokeje
Všechna práva vyhrazena © 2015

Webcreative.cz © 2015
Redakční systém mCMS