LUDĚK BRÁBNÍK

English

* 6. 9. 1926 ve Stračí

† 20. 9. 1989 v Praze

TRENÉR, FUNKCIONÁŘ, TELEVIZNÍ KOMENTÁTOR, NOVINÁŘ

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 18. 12. 2014.

Mezníky kariéry

hráč Bohemians, 1955 Slavia Praha ITVS; 1951 člen a 1953 předseda komise mládeže celostátního hokejového ústředí (do roku 1960); 1957 absolutorium trenérské školy tehdejšího ITVS, obor lední hokej (později doktorát FFUK v Praze); trenér 1957 dorostenecký reprezentační výběr, 1959 Slavia Praha, 1965 Motorlet / I. ČLTK Praha, 1968 reprezentace Norska, 1971 Motorlet, 1978 Mladá Boleslav; 1966 komentátor ČST, 1977 nucený odchod z politických důvodů do redakce týdeníku Stadion (do roku 1987).



Na počátku druhé poloviny minulého století sídlilo na legendárním Zimním stadionu na pražské Štvanici svorně pět týmů nejvyšší domácí soutěže (Sparta, Motorlet, Tatra a vojenská mužstva ATK / ÚDA a Tankista). Spolu s nimi se o ledovou plochu přetahovala i druholigová Slavia, městská Sportovní škola dorostu a trenérská škola ITVS. A to se tam ještě občas vměstnala leckterá mistrovská utkání nebo dokonce i tréninky dalších pražských oddílů. Připočtěme k tomu ještě hodiny vyhrazené krasobruslení. Bůhví, jak dokázal pan ředitel Ranuška skloubit takový přesložitý rozvrh, ale dařilo se mu to až neuvěřitelně. Kdo tenkrát chodíval na „zimáček“ trénovat hokej nebo třeba jen si zajezdit při téměř každodenním veřejném bruslení, nemohl alespoň od vidění neznat mladého začínajícího trenéra, který div že tam i nespal. Luděk Brábník byl prakticky den co den na štvanickém ledě a kolem něj i při svém menším vzrůstu naprosto nepřehlédnutelný.

V době své mimořádně aktivní a tvořivé činnosti v komisi mládeže tehdejší ústřední sekce ledního hokeje (nejprve při Státním výboru pro tělovýchovu a sport a později v rámci jednotné sportovní organizace ČSTV) se podílel na vytvoření dorostenecké ligy. Její sondou a předehrou se stala pohárová soutěž nejlepších dorosteneckých týmů. První ročník se uskutečnil v sezoně 1954-55 vedle tradiční vyřazovací pyramidy mistrovství této věkové kategorie. Podstatná část pohárových zápasů proběhla v pozápasech prvoligových utkání a rychle na sebe upoutala zájem fanoušků. A tak když se na podzim 1968 rozehrála dorostenecká liga, její organizace se už opírala o vyzkoušené a osvědčené postupy. V závěru Brábníkovy předsednické éry v komisi byly také položeny základy dorostenecké reprezentace.  Je to až s podivem – ale v zemi už dvojnásobných světových šampionů byla vinou nekompetentních funkcionářů, po celá padesátá léta pověřovaných vedením našeho hokeje, stálá dorostenecká reprezentace ustavena až v první polovině šedesátých let. V premiérovém oficiálním mezistátním utkání v pondělí 28. prosince 1964 na Štvanici porazila mladé Švédy 8:6, přestože jejím nejstarším hráčům bylo osmnáct let, zatímco většina Seveřanů byla o rok starší.

Kdo v šedesátých a sedmdesátých letech sledoval už tehdy velmi časté televizní přenosy z ligy i z mezinárodního hokeje, tomu se v paměti bezpečně vybaví kultivovaný komentátor, jehož každé slovo prozrazovalo hluboké znalosti aktérů na ledě i na střídačkách a mimořádnou sumu vědomostí o technice i taktice hry.

Tu báječnou hokejovou školu z obrazovky bohužel roku 1977 naráz uťala ad absurdum nafouklá prkotina z jednoho z četných přenosů utkání našich a sovětských hokejistů.  Komentátor tehdy v přenosu prohodil větičku o hráčích s písmeny CCCP na dresech (vyslovenými ne podle azbuky, ale tak, jak tu stojí napsána). Mnohým divákům ten výrok určitě zcela unikl. Jiní se pobavili. Byl-li to vůbec vědomý žert, pak byl zcela nevinný. Jenomže fízlovské nátury, které se domnívaly vidět i za dva rohy a slyšely trávu růst, se rozhodly považovat komentátorova slova za zlovolný útok na „posvátné“ přátelství se Sovětským svazem na věčné časy – a nikdy jinak…

Luděk Brábník musel opustit sportovní redakci televize. Působil pak v reakci týdeníku Stadion a čtenáři hltali zejména jeho zasvěcené medailony předních hokejových hráčů a trenérů. V té době také napal své knihy Fakír (1984, o Jiřím Holečkovi) a 3x s hokejovým útočníkem (1989, o Jaroslavu Pouzarovi, Vladimíru Růžičkovi a Jiřím Hrdinovi). Jeho další hokejové portréty se objevily i v jiných publikacích. Mohlo jich být ještě mnohem víc, kdyby Luděk Brábník na fotbalovém hřišti nepotkal předčasnou smrt. Zemřel několik týdnů před listopadovými dny roku 1989, které mohly i jemu otevřít cestu k plné občanské rehabilitaci…


PARTNEŘI:

BPA CCM Coca Cola ČSLH ČT Impuls Pilsner Sencor Škoda Sport TipSport Generali Hlavní město Praha

PODĚKOVÁNÍ:

CHP Muzeum Historie Galerie Harfa CSLH IIHF Hokej.cz

Síň slávy Českého hokeje
Všechna práva vyhrazena © 2015

Webcreative.cz © 2015
Redakční systém mCMS