JOSEF VAŠÍČEK

English

* 12. 9. 1980 v Havlíčkově Brodě

† 7. 9. 2011 v Jaroslavli

ÚTOČNÍK

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 15. 12. 2011.

Mistr světa 2005, vítěz Stanley Cupu 2006, mistr světa do 20 let 2000, účastník OH 2010, MS 2003 a 2009.

V národním týmu

68 utkání, poprvé 17. 4. 2003 v Trenčíně se Slovenskem (3:5), naposledy 19. 12. 2010 v Moskvě v turnaji proti Švédsku (4:1); 123 gólů (2 ve svět. soutěžích), první 22. 4. 2003 v Petrohradu proti Rusku (2:1, skóroval dvakrát), poslední v derniérovém utkání.

V lize

59 utkání v sezoně výluky v NHL 21 gólů; 9. místo v kanadském bodování základní části soutěže.

Mezníky kariéry

Havlíčkův Brod, 1996 Slavia Praha, 1998 Sault Ste Marie Greyhounds, 2001 Cincinnati Cyklones, 2000 Carolina Hurricanes, 2004 Slavia Praha, 2005 Carolina Hurricanes (2006 – 07 část sezony Nashville Predators), 2007 New York Islanders, 2008 Lokomotiv Jaroslavl.



Břeh říčky Tunošonky kousek od starobylé ruské Jaroslavle býval ještě před časem hustě zarostlý křovinami a rákosím. Teď tam položili krásný trávník. Uprostřed něho se tyčí pomník – prostý velký balvan s pamětní deskou. Pod ní je znak místního klubu Kontinentální hokejové ligy. Vedle balvanu leží bílá hokejová přilba, hůl, která už nikdy žádný puk nevystřelí, a několik těžce poškozených součástek. Opodál se tyčí pravoslavný kříž a v jeho podstavci jsou umístěny části trosek havarovaného letadla. I kdyby na pamětní desce nestálo jednéi slovo, bylo by až příliš zřejmě, jaká tragická událost se tu připomíná. Je tam však i čtyřiačtyřicet jmen. A tři z nich jsou česká. Patřila hokejovým reprezentantům naší země, kteří pro její sportovní slávu už vykonali a mohli ještě vykonat mnohé. Nitky jich životních příběhů se propojily v angažmá v ctižádostivém ruském klubu. V právě začínajícím novém ročníku KHL se Lokomotiv měl poprvé představit v běloruském Minsku. Letadlo startovalo z jaroslavlského letiště 7. září 2011 v 11 hodin a 59 minut. Údajně proto, že jeden z pilotů brzdil, nenabralo dostatečnou rychlost, aby se včas zvedlo z rozjezdové dráhy. Když se konečně alespoň odlepilo od země, narazilo do antény a po tvrdém dopadu explodovalo na okraji řeky.

Nejmladší, ale sportovně už nejproslulejší z českých obětí byl Josef Vašíček, zase jeden skvělý odchovanec havlíčkobrodské Kotliny. Do Slavie ale přišel ještě o něco dříve, než oslavil šestnáctiny. „Přesun do Prahy byl pro mne velký skok,“ vyprávěl o tom už jako pyšný majitel prstenu pro vítěze Stanleyova poháru. „Nemyslím, že je v tom věku člověk připravený starat se sám o sebe. Chvíli tam se mnou byl otec, dojížděla i maminka. Jak se mi naskytla volná chvíle, jezdil jsem vlakem domů. Jsem Broďák jako poleno.“ V necelých osmnácti ale už byl v Kanadě a roku 2000 patřil k pěti krajánkům ze zámoří, které se trenérům Jaroslavu Holíkovi a Radimu Rulíkovi podařilo prosadit do týmu pro světový šampionát dvacítek ve švédských městech Skelleftea a Umea. Byly to cenné posily! Ve středu 4. ledna 2000 se vyplnilo poslední bílé místo na zlaté tabuli českého reprezentačního hokeje: žádný náš tým „U 20“ do té doby nikdy svou soutěž nevyhrál!

Hvězda i dělník ledu. Tak býval obrovitý útočník charakterizován ve dvou zlatých letech, kdy se po sobě stal mistrem světa a dobyvatelem nejcennější trofeje světové hokeje. Na jejich prahu se v době výluky v NHL s naprostou samozřejmostí objevil na Slavii. Tak jsem tu, pánové, kdybych se hodil… V základní části extraligy tehdy sehrál všech 52 zápasů a s 53 body (20 branek, 23 asistencí) se stal 9. nejproduktivnějším hráčem ročníku. Na světovém šampionátu ve Vídni dal jediný gól, do prázdné branky, ale s povahou zlaté pečeti: v poslední minutě finálového zápasu s Kanadou uzavřel skóre na konečných 3:0. A když pak roku 2006 spolu s Františkem Kaberlem mladším dovezl do Čech „Starý křapáč“, na jehož podstavci se vedle dalších Hurikánů skvěla i jejich jména, jedna z prvních cest musela vést do klubu, který mu přirostl k srdci, a za jeho koučem, o kterém lze říci jenom to samé.

„V kabině ho nebylo moc slyšet, v klidu se připravoval na zápas nebo na trénink,“ vzpomínal Vladimír Růžička pár dnů po jaroslavlské tragedii. „Měl od mládí v hlavě všechno perfektně srovnané a vše podřizoval hokeji.“ O svých plánech do budoucna řekl sám Vašíček: „Pochopitelně se chci vrátit. Nejen do extraligy, kterou bych si ještě rád zkusil, ale hlavně do Kotliny. Tam jsem s hokejem začínal a chtěl bych to nějakým způsobem Brodu vrátit.“ Kdo ho znal, vzal by jed na to, že i tato svá slova myslel naprosto vážně.

Ještě jednou a naposledy Vladimír Růžička: „Byl to hráč světové extratřídy, kterého sláva vůbec nezměnila. Pracovat s takovým klukem byla velká radost. Všem nám bude moc chybět.“


PARTNEŘI:

BPA CCM Coca Cola ČSLH ČT Impuls Pilsner Sencor Škoda Sport TipSport Generali Hlavní město Praha

PODĚKOVÁNÍ:

CHP Muzeum Historie Galerie Harfa CSLH IIHF Hokej.cz

Síň slávy Českého hokeje
Všechna práva vyhrazena © 2015

Webcreative.cz © 2015
Redakční systém mCMS