JOSEF MALEČEK

English

* 18. 6. 1903 v Praze

† 26. 9. 1982 v USA

STŘEDNÍ ÚTOČNÍK

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 4. 11. 2008.

Mistr Evropy 1922, 1925, 1929 a 1933, účastník ZOH-MS 1928 a 1936 a dalších MS 1930, 1931, 1933, 1934, 1935, 1936, 1937, 1938 a 1939, ME 1923, 1926, 1927; člen Síně slávy IIHF.

V národním týmu

107 zápasů, poprvé 16. 2. 1922 ve Svatém Mořici na ME proti Švédsku (3:2), naposledy 9. 2. 1939 v v Basileji na MS proti Velké Británii (2:0); 114 gólů (90 ve světových soutěžích), první 9. 3. 1923 v Antverpách na ME proti Belgii (3:0), poslední ve výše uvedeném utkání s V. Británií.

V lize

46 utkání v letech 1937 – 1948, 58 gólů; mistrovské tituly 1931, 1932, 1934, 1937, 1938, 1939, 1940.

Mezníky kariéry

1920 Sparta Praha, 1927 LTC Praha, hrající kouč 1943 OAP Bratislava, 1945 ŠK Bratislava, 1948 odešel do emigrace.



„All round sportsman“, tak v jeho éře sportovní tisk nazýval neuvěřitelné univerzály, mezi kterými byl nepochybně českým králem. Výborně hrál fotbal a kdyby si na něj udělal víc času, určitě by mu i na trávníku slušel dres národního mužstva. Počátkem dvacátých let držel československý rekord v běhu na 400 metrů překážek. Patřil k našim nejlepším tenistům; roku 1930 vyhrál pánskou dvouhru a devět let poté s Drtinovou i smíšenou čtyřhru mezinárodního mistrovství republiky.

Suverénní byl na lyžích, i když to odpovědní hokejoví činitelé neviděli rádi; však si také roku 1932 na horském soustředění před evropským šampionátem zlomil na sjezdovce nohu a tým musel do Berlína odcestovat bez něho. Vypracoval se na jednoho z našich nejlepších hráčů golfu. Když na nějaký čas propadl pozemnímu hokeji, střílel v něm góly stejně často jako na ledě. Na kole si to mohl rozdat i se závodními cyklisty. V neposlední řadě byl také výtečný řidič (v té podobě se s Vlastou Burianem představil ve filmové reklamě na pneumatiky). Ale to všechno bledlo před jeho kumštem s hokejkou a pukem. Ten mu v časech První republiky zajistil popularitu, s kterou se mohli srovnávat jen fotbalový brankář František Plánička a profesionální mistr světa v tenisu Karel Koželuh.

S hokejem začínal v dobách, kdy základní šestka nejednou odehrála celý zápas, aniž by kohokoliv z dalších adeptů hokejové slávy pustila byť jen na minutku na kluziště. Trpělivě mrzl za hrazením a čekal na svou chvíli. Když konečně přišla, byl tak zkřehlý, že hned jak vstoupil na led, upadl – a vzápětí podruhé, potřetí… Jen se ale rozehřál, ukázal „Malej Pepík“, jak mu v té době říkali starší spoluhráči, že se s ním napříště musí počítat. Bylo mu osmnáct, když jel ještě jako náhradník na své první mistrovství Evropy.

Hned ve Svatém Mořici si ale vydobyl pevné místo v sestavě národního mužstva – a do roku 1939 je neopustil. Roku 1925 na šampionátu ve Vysokých Tatrách už patřil k hvězdám turnaje. Z gólů, které dovedly náš tým k novým vavřínům, nastřílel sám rovnou polovinu. A jeho výkon rok od roku dál rostl. Zrál jako dobré víno.

Uprostřed třicátých let se vedly nekonečné debaty o tom, kdo a proč je nejlepším hokejistou kontinentální Evropy. Vážní kandidáti té pocty byli jen dva: Maleček a Švýcar Bibi Torriani. Češi byli samozřejmě ochotni vsadit sirotčí peníze na svého Pepu. Objektivně to tak asi opravdu bylo. Také proto, že byl nejen nejlepším borcem, ale i duší a mozkem týmu. „Už za našich časů bylo útočné trio rozděleno na dělníka, rozehrávače a střelce,“ vzpomínal roku 1969 na stránkách Stadionu Jiří Tožička. „V naší řadě jsem dělničil já, rozehrával Maleček a střílel Hromádka. Jenomže Maleček uměl tolik, že často obstaral sám všechno najednou.“

Patří občas k údělu velikých hvězd, že vedle zástupů oddaných ctitelů mívají i zarputilé kritiky, které na nich při žádné sebemenší příležitosti nenechají suchou nit. Také v Praze byli v té době novináři, kterým byl každý Malečkův smolný den vhodnou záminkou k zlomyslným výpadům. „Za národní mužstvo nehraje s takovým zápalem, jako v klubovém dresu,“ psali. „Když ho hra nebaví, vypustí zápas…“ Byly to nesmysly. Čím těžší soupeř, tím pozorněji a tvrději byl borec se sedmičkou na dresu střežen. I za takových okolností nejednou dokázal udělat zápas a strhnout vítězství na naši stranu.

Mezi třiceti nejúspěšnějšími v anketě Český hokejista 20. století byl pouze jediný hráč, který celou svou vrcholnou éru prožil v době mezi dvěma světovými válkami: Josef Maleček. A ve společnosti hrdinů z Nagana, v konkurenci mnoha světových šampionů skončil devátý!


PARTNEŘI:

BPA CCM Coca Cola ČSLH ČT Impuls Pilsner Sencor Škoda Sport TipSport Generali Hlavní město Praha

PODĚKOVÁNÍ:

CHP Muzeum Historie Galerie Harfa CSLH IIHF Hokej.cz

Síň slávy Českého hokeje
Všechna práva vyhrazena © 2015

Webcreative.cz © 2015
Redakční systém mCMS