FRANTIŠEK VACOVSKÝ

English

* 13. 5. 1926 v Písku

† 23. 9. 2016 v Českých Budějovicích

OBRÁNCE

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 7. 11. 2012.

Mistr světa a Evropy 1949.

V národním týmu

9 zápasů, poprvé 16. 1. 1949 ve Vídni přátelsky s Rakouskem (8:2), naposledy 13. 3. 1949 v Praze přátelsky se Švédskem (3:2); 1 gól 7. 3. 1949 v Českých Budějovicích v přátelském střetnutí s Rakouskem (16:2).

V lize

132 zápasů v letech 1946 – 1959 32 gólů, mistrovský titul 1951.

Mezníky kariéry

1942 ČASK Písek, 1946 Stadion České Budějovice – do roku 1960; v sezoně 1964 – 65 Spartak Písek; trenérská dráha 1961 Motor České Budějovice dorost, 1964 paralelně i juniorská reprezentace, 1966 Wiener EV – Rakousko, 1969 dorost Motor České Budějovice, později dorost PS České Budějovice, 1975 Tatra Kopřivnice – do roku 1977.



Jméno Raimonda Orsiho si jako přezdívku osvojil už v časech nekonečných klukovských půtek o mičudu na břehu Otavy. Italský útočník argentinského původu dal roku 1934 v římském finále fotbalového mistrovství světa Františku Pláničkovi vyrovnávací gól a zařídil tak prodloužení zápasu, v němž našim nakonec dost smolně a velmi nezaslouženě utekl pohár mistrů světa. A pokud si v tehdejším českém sportovním tisku pozorně prohlédneme obrázky, na kterých je i jihoamerická hvězda „squadry azzury“, nemůžeme si nepovšimnout jisté podoby.

Zhruba o desetiletí později patřil písecký „Orsi“ k nejlepším fotbalovým, ale především hokejovým dorostencům města. Na počátku roku 1944 se na pražské Štvanici odehrál veliký svátek mládežnického hokeje: po celý týden se tam týmy ze všech hokejových žup Čech a Moravy potýkaly v neoficiálním dorosteneckém mistrovství země. Aniž to kdo tušil, byla u toho i čtveřice budoucích světových šampionů z LTC – a také nejlepší hráč v konečném pořadí třetího Písku, sedmnáctiletý František Vacovský. Už tehdy se o něho začaly zajímat i přední pražské kluby. Když však o dva roky později v Českých Budějovicích otevírali zimní stadion, stal se posilou jejich týmu, ve kterém se pak na dlouhá léta stal opěrným pilířem defenzivy. I přes úctyhodný počet dosažených ligových gólů bylo těžiště jeho hry v předvídavé a důsledné obranné činnosti.

Jako jeden z prvních u nás cílevědomě uplatňoval kyčelní bodyček. „Nejsem žádný obr,“ vzpomínal na to po letech v knize Petra Turka, který s ním v samotném závěru jeho kariéry krátký čas působil v českobudějovických obranných řadách. „Na bodyčeky ramenem mně chyběla i váha.“ Ve filmovém týdeníku viděl legendární Trousílkův bodyček na Švýcara Schubigera. A když nějaký čas poté pražský „Dřevorubec“ jezdíval na zimní stadion V háječku, aby Jihočechům na trénincích předával své bohaté zkušenosti z mezinárodního hokeje, začali tu méně obvyklou variantu zastavení útočníka tělem nacvičovat spolu. Trousílek byl nepochybně schopný učitel – a Vacovský neméně schopný žák.

Před odjezdem na MS 1949 měl za sebou pár zkoušek v reprezentačním dresu. Cenné zkušenosti mu však nabídlo i několikeré hostování v mezinárodních zápasech v mužstvu LTC. „ Na Vacovského bylo v defenzivě spolehnutí,“ řekl mnohem později tehdejší hrající kouč národního mužstva Vladimír Zábrodský pro svou knihu vzpomínek. Rok poté se přesto už František mezi obránce pro Londýn nedostal a vyhnul se tak osudu řady spoluhráčů z týmu světových šampionů. Mohl tedy být k dispozici stavitelům nového národního mužstva. Přestože však byl podle mínění mnoha znalců nejlepším bekem ligy 1950 – 1951 a přestože o dva roky později z obrany nastřílel v 15 zápasech o body 12 gólů a spolu s Antonínem Španingerem ve skvělé formě odehrál celý finálový turnaj ligy prakticky bez střídání, svetr s lvíčkem už i jemu zůstal navždy odepřen.

Co ještě dodat? Snad už jen dvě pozoruhodnosti z úvodu a závěru jeho pestré trenérské dráhy. V Českých Budějovicích zavedl do té doby neznámou věc, letní přípravu dorostenců. A pro kopřivnickou Tatru jako hráče objevil budoucího kouče národního mužstva Aloise Hadamczika.



BPA CCM Coca Cola Český hokej ČT Impuls Pilsner Sencor Škoda Sport TipSport Generali Česká pojišťovna Kaufland Hlavní město Praha