FRANTIŠEK POSPÍŠIL

English

* 2. 4. 1944 v Unhošti

OBRÁNCE, TRENÉR

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 4. 11. 2008.

Mistr světa a Evropy 1972, 1976, 1977, držitel stříbrných medailí ze ZOH-MS 1968 a 1976, mistr Evropy 1971, účastník dalších MS v letech 1967, 1969, 1970, 1971, 1973, 1974 a 1975; nejlepší obránce MS 1972 a 1976, držitel Zlaté hokejky 1971 a 1972, člen Síně slávy IIHF.

V národním týmu

262 utkání, poprvé 19. 11. 1966 v Českých Budějovicích v přátelském utkání proti NDR (11:4), naposledy 8. 5. 1977 ve Vídni na MS proti Kanadě (2:9); 25 gólů, první 27. 3. 1967 ve Vídni na MS proti Švédsku (5:5), poslední 3. 9. 1976 v Montrealu v Kanadském poháru proti SSSR (5:3).

V lize

622 utkání v letech 1961 – 1978, 134 gólů; mistrovské tituly 1975, 1976, 1977 a 1978, jako trenér roku 1980.

Mezníky kariéry

1958 PZ Kladno, 1961 SONP Kladno, 1978 Landshut 1979 Unhošť (do roku 1982) a současně trenér Kladno, 1983 Litvínov, současně 1981 – 85 reprezentace do 20 let, 1986 národní mužstvo (s Jánem Starším), 1988 Cortina, 1990 Furukawa Denko, 1995 HC Kladno (mládež), 2000 Slovan Louny (do roku 2003).



„Jedna z vůdčích osobností československého hokeje sedmdesátých let. Klidný, rozvážný tvůrce hry ze zadních pozic s perfektním založením útoku, přesnou a včasnou přihrávkou. V obranné činnosti důrazný se spolehlivou poziční hrou.“ Tak ho v knize 100 let českého hokeje charakterizoval jeden z jeho trenérů v reprezentaci Karel Gut. Na prahu světového šampionátu 1972 se „Pospec“ po Josefu Černém stal kapitánem národního mužstva. A když se roku 1977 náš tým radoval z již třetího světového prvenství v rozpětí šesti let, on potřetí převzal pohár šampionů a první z týmu jej vítězoslavně pozvedl nad hlavu. Do té doby to bylo něco nepředstavitelného!

Hrát začal v žactvu rodné Unhošti. Hokej tam měl tradici, roku 1951 se solidní tým probojoval až do jedné z kvalifikačních skupin, jejichž vítězové si pak v příští sezoně zahráli v pronikavě rozšířené lize. Jenže jak po celé zemi přibývalo zimních stadionů, byla mužstva odkázaná pouze na mráz, rok od roku více odsunována do pozadí zpočátku třeba slabšími šťastlivci, kterým umělý led pronikavě prodloužil každou sezonu. Naštěstí pro Františka vedla jeho další cesta po ukončení základní školy na Kladno. Náhoda to nebyla; Vladimír Svoboda, trenér výborného dorostu tamního klubu PZ, si ho vyhlédl na jednom školním turnaji. Kluka s vynikajícím prospěchem by byli rodiče i učitelé rádi viděli na studiích, ale pro něho už v té době daleko víc znamenal hokej. Dres týmu SONP si vyzkoušel už v předjaří 1961, v lize si poprvé zahrál v dalším ročníku soutěže v Litvínově. Přestože už v dorostu hrál stabilně levého obránce, ligovou premiéru absolvoval na levém křídle. Záskok po boku reprezentačních matadorů Jaroslava Volfa a Bohumila Proška proběhl úspěšně a on k výsledku 6:6 přispěl svým prvním ligovým gólem. Brzy se však prosadil tam, kam patřil: v obraně. Tehdejší trenér Kladna Přemysl Hainý se roku 1949 stal mistrem světa také jako levý bek, a tak si s talentovaným nováčkem věděl rady. „Pospec“ pak dostal po boku Stanislava Bacílka skvělou školu, na kterou rád vděčně vzpomíná.

Kladenský dres ve vrcholných letech své hráčské dráhy nikdy nesvlékl. Jiné hráče v těch časech přinutila k dočasné změně alespoň základní vojenská služba, ale to se ho netýkalo. Ne, že by snad urostlému a fyzicky zdatnému mladému muži někdo zařídil modrou knížku. Nebylo to potřeba. Tehdy platilo okřídlené: „Já jsem horník, a kdo je víc?“ František byl zaměstnán jako důlní měřič a pracovní úvazek v dolech chránil před vojnou naprosto spolehlivě. Co je psáno, to je dáno – a platilo to i tenkrát, jakkoliv šlo o v sezoně do značné míry formální zaměstnání elitního hokejisty…

Na Kladně dobře věděli, koho a proč si tak úzkostlivě chrání. V sezoně 1966 – 67, v jejímž závěru debutoval ve Vídni na světovém šampionátu, skončilo Kladno v lize sedmé. V následujících ročnících bylo dvakrát páté, potom čtvrté, dvakrát třetí, pak sice přišlo maličké zakolísání v podobě „jen“ čtvrtého a pátého místa – ale v sezoně 1975 – 76 kapitán Pospíšil (céčko mu v kladenském dresu patřilo se stejnou samozřejmostí jako v národním mužstvu) dovedl tým paní Poldi k jeho prvnímu mistrovskému titulu, zopakovanému pak i v následujících dvou letech!

V týmu paní Poldi jako v reprezentaci byl vždy spolehlivým pilířem defenzivní činnosti. Za všech okolností stoprocentně soustředěný, dokonale četl hru. A nevyrovnatelný byl i v přehledu, s jakým zakládal útočné akce svého mužstva. Kolika precizními přihrávkami se podílel na střeleckých úspěších klubového i reprezentačního spoluhráče Milana Nového? A kolika asistencemi se podílel na gólech národního mužstva?


PARTNEŘI:

BPA CCM Coca Cola ČSLH ČT Impuls Pilsner Sencor Škoda Sport TipSport Generali Hlavní město Praha

PODĚKOVÁNÍ:

CHP Muzeum Historie Galerie Harfa CSLH IIHF Hokej.cz

Síň slávy Českého hokeje
Všechna práva vyhrazena © 2015

Webcreative.cz © 2015
Redakční systém mCMS