AUGUSTIN BUBNÍK

English

* 21. 11. 1928 v Praze

† 18. 4. 2017 v Praze

LEVÉ KŘÍDLO

Do síně Slávy českého hokeje byl uveden 4. 11. 2008.

Mistr světa 1949, stříbro ze ZOH 1948, mistr Evropy 1948 a 1949, člen Síně slávy IIHF.

V národním týmu

25 zápasů, poprvé 1. 2. 1948 ve Sv. Mořici na ZOH (Polsko, 13:1), naposledy 11. 12. 1949 ve Stockholmu (Švédsko, 0:5); 16 gólů, první 4. 2. 1948 ve Sv. Mořici na ZOH (Rakousko, 17:3, 2 góly), poslední 6. 3. 1949 v Praze proti témuž soupeři (17:1, skóroval čtyřikrát).

V lize

165 zápasů, 76 gólů (v letech 1946 – 1950 a 1956 – 1962); mistr. tituly 1947, 1948 a 1949 (LTC) a 1950 (ATK); král ligových střelců 1950 (26 gólů).

Mezníky kariéry

1936 LTC Praha, 1947 liga, 1949 ATK Praha, 1950 uvězněn po vykonstruovaném procesu, 1955 propuštěn v amnestii, Spartak Olomouc Moravia, 1956 Spartak Praha Motorlet (I. ČLTK), Slovan Bratislava 1958 – 1962; trenérská dráha: 1962 Litvínov, 1965 Spartak Praha Motorlet, 1966 národní mužstvo Finska, 1969 Škoda Plzeň, 1972 Baník ČSA Karviná, 1973 Zetor Brno, 1974 – 78 Československo „18“, současně 1975 AŠ Mladá Boleslav, 1976 Slavia Praha, 1977 Zetor Brno, dále 1979 ATSE Graz – Rakousko, 1981 národní mužstvo Nizozemska, 1984 ČSA Karviná, 1986 Zetor Brno, 1988 Kuusamo, 1989 Oulu (Finsko).



V devatenácti letech udivil Gustík, jak mu starší spoluhráči říkali, na klubovém zájezdu. Jeho výkony nebylo možno přehlédnout při výběru olympijského týmu pro Svatý Mořic. Velice úspěšným reprezentačním křtem tam prošel při záskoku za zraněného Stanislava Konopáska; hráčsky si okamžitě porozuměl s Vladimírem Zábrodským. Výraznější prosazení v turnaji mu znemožnilo onemocnění, ale místo v sestavě měl od té doby jisté. Na MS 1949 ve Stockholmu přispěl k zisku titulu také důležitým gólem ve vítězném utkání s Kanadou (3:2).

Původně obránce vítězného dorostu z neoficiálního mistrovství Čech a Moravy v roce 1944, se v sezoně 1946 – 47 prosadil do elitní sestavy LTC už jako útočník – levé křídlo nebo centr. Když po stockholmském triumfu povolali jeho kamaráda a spoluhráče z národního mužstva Vladimíra Kobranova na vojnu, požádal o předčasný odvod, aby spolu mohli hrát i v lize. Na mistrovském titulu ATK z roku 1950 měl útok Kobranov – Bubník – Štock lví podíl; z 85 gólů mužstva nastřílel 59. Sám se s bezpečným náskokem stal králem ligových střelců.

V nominaci útočníků na londýnské MS se však objevil pouze Josef Štock; Bubník s Kobranovem se stali první obranou reprezentace! Škoda, že po dvou cvičných zápasech se „karusel“ (členové nově vzniklé první pětky tak říkali dábelskému ofenzivnímu kolotoči s neustálým měněním míst) už na ledě nikdy nesešel. Místo odletu do Londýna skončilo všech pět borců spolu s dalšími ve vězení totalitního režimu. Nejmladší člen týmu patřil k nejvíce postiženým. Za vykonstruované „trestné“ činy byl odsouzen k druhému nejvyššímu pobytu ve vězení – čtrnácti letům!

Když se roku 1955 v amnestii vrátili na svobodu, přijali Bubník s Roziňákem nabídku brněnské Zbrojovky. Sparta ji hned pozvala přátelskému utkání, sešlo se početné publikum, ale těsně před netrpělivě očekávaným zahájením dorazil na Štvanici zákaz startu obou posil. Večer se tak proměnil v mohutnou protirežimní demonstraci, s kterou si všemocná bezpečnost nevěděla rady. Následkem té události pět omilostněných hráčů nesmělo hrát za žádný Iigový tým. Bubník přijal pozvání Aloise „Lolka“ Cetkovského, hra-jícího kouče olomoucké Moravie, a pomohl jí k postupu do druhé nejvyšší soutěže. Když byl verdikt zrušen, stal se hráčem I. ČLTK. Rázem byl jednou z nejvýraznějších osobností ligy!

Podle potřeby působil v obraně i v útoku, zůstával na ledě dlouhý čas bez střídání a ještě v průběhu sezony se ujal role hrajícího kouče. Kdyby šlo jen o sportovní formu, mohl být od hodiny znovu hráčem národního mužstva – ale na to nesměl jeho trenér ani pomyslet…

Bubníkovu hráčskou kariéru předčasně ukončilo těžké zranění páteře. Po čtyřletém trenérském angažmá v Litvínově přijal nabídku finského hokejového svazu a ujal se jeho reprezentace. Finové už od roku 1954 patřili do skupiny A světového šampionátu, ale dosud nikdy nepřehráli nikoho ze silné pětky. Ironií osudu to poprvé dokázali právě proti našemu mužstvu: na MS 1967 ve Vídni jim český kouč naordinoval brilantní taktiku, proti které naši nenašli účinnou protizbraň. Senzační vítězství 3:1 zařadilo Finy mezi lídry světové soutěže!

Série úspěchů zajistila Bubníkovi ve Finsku obrovský respekt a popularitu, vídeňský triumf nad naším týmem mu však paradoxně však ztížil návrat k domácímu ledu. Mnozí fanoušci (leč nejenom oni) jej považovali div ne za vlastizrádce… I přes četné klacky pod nohy se někdejší skvělý hráč do naší hokejové historie zapsal také jako trenér s jednou z nejdelších působností u předních týmů.

V letech 1998 – 2002 byl členem poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předsedou jejího podvýboru pro tělovýchovu.


PARTNEŘI:

BPA CCM Coca Cola ČSLH ČT Impuls Pilsner Sencor Škoda Sport TipSport Generali Hlavní město Praha

PODĚKOVÁNÍ:

CHP Muzeum Historie Galerie Harfa CSLH IIHF Hokej.cz

Síň slávy Českého hokeje
Všechna práva vyhrazena © 2015

Webcreative.cz © 2015
Redakční systém mCMS